Marián Čalfa
JUDr. Marián Čalfa | |
---|---|
Předseda vlády ČSSR / ČSFR | |
Ve funkci: 10. prosince 1989 – 2. července 1992 | |
Prezident | Gustáv Husák Václav Havel |
Předchůdce | Ladislav Adamec |
Nástupce | Jan Stráský |
Pověřený předseda vlády ČSSR | |
Ve funkci: 7. prosince 1989 – 10. prosince 1989 | |
Prezident | Gustáv Husák |
Předchůdce | Ladislav Adamec |
Nástupce | Marián Čalfa |
1. místopředseda vlády L. Adamce | |
Ve funkci: 3. prosince 1989 – 10. prosince 1989 | |
Ministr bez portfeje ČSSR | |
Ve funkci: 21. dubna 1988 – 3. prosince 1989 | |
Předseda vlády | Lubomír Štrougal Ladislav Adamec |
Ministr vnitra ČSSR spolu s J. Čarnogurským a V. Komárkem pověřeni společným řízením | |
Ve funkci: 10. prosince 1989 – 30. prosince 1989 | |
Předseda vlády | Marián Čalfa |
Předchůdce | František Pinc |
Nástupce | Richard Sacher |
Poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
Ve funkci: 7. června 1990 – 4. června 1992 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ (1964–1990) VPN (1990–1991) ODÚ-VPN (1991–?) |
Narození | 7. května 1946 (78 let) Trebišov Československo Československo |
Choť | Jiřina Čalfová |
Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
Profese | politik a advokát |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Marián Čalfa (* 7. května 1946 Trebišov) je slovenský právník a bývalý politik působící v Praze, za normalizace člen a funkcionář KSČ. Po sametové revoluci československý premiér.
Mládí a kariéra v KSČ
Od počátku vysokoškolských studií v roce 1964 žije v Praze. V roce 1970 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval potom po dva roky na praxi v ČTK a od roku 1972 v legislativním odboru Úřadu předsednictva vlády ČSSR. Od svých osmnácti let byl členem KSČ.[1][2][3]
V roce 1987 se stal zástupcem vedoucího Úřadu předsednictva vlády a v dubnu 1988 byl Lubomírem Štrougalem jmenován ministrem pro legislativu a předsedou Legislativní rady vlády ČSSR v šesté vládě Lubomíra Štrougala. V této funkci zůstal i poté, co Štrougala nahradil na místě předsedy vlády Ladislav Adamec (vláda Ladislava Adamce). Mimo jiné dostal za úkol vypracování přísnějšího tiskového zákona (v lednu 1989).[4] Před rokem 1989 také předsedal pracovní komisi při ÚV KSČ, která měla za úkol připravit novou ústavu Československa. V rámci ústavních návrhů se zvažovalo vypuštění vedoucí úlohy KSČ ve společnosti a garantování svobody opuštění území republiky. Ústava ale nebyla dokončena a po událostech v listopadu 1989 již nebylo na tento návrh navázáno.[5]
Podzim 1989
Jeho politická kariéra pokračovala i po sametové revoluci. Po listopadových událostech roku 1989 se nejprve 3. prosince 1989 stal 1. místopředsedou rekonstruované Adamcovy vlády a členem týmu, který za KSČ jednal se zástupci Občanského fóra a VPN. Funkci 1. místopředsedy zastával do 10. prosince, přičemž od 7. prosince byl i pověřeným předsedou vlády místo Ladislava Adamce. Po odstoupení Adamce z jednání se stal hlavním vyjednavačem s nastupující mocí a následně 10. prosince 1989 premiérem v takzvané „vládě národního porozumění“, která dovedla zemi k prvním demokratickým volbám v roce 1990.[4][6] V této vládě dočasně, do 30. prosince 1989, zaujal i post pověřeného ministra vnitra ČSSR, který zastával společně s Jánem Čarnogurským a Valtrem Komárkem.
Sehrál významnou roli při prosazení Václava Havla na post prezidenta. V té době se ozývaly hlasy pro přímou volbu, v níž měl větší šance Alexander Dubček než málo známý Havel. Čalfa ale zajistil Havlovo jednomyslné zvolení v nepřímé volbě (parlamentem složeným ještě z předlistopadových poslanců) a coby člověk obeznámený s fungováním vládních orgánů poskytoval Havlovi profesionální politické rady.[7][8][9]
Politická kariéra po sametové revoluci
V nejvyšších politických funkcích se udržel i další dva roky po sametové revoluci. V lednu 1990 vystoupil z KSČ a po volbách v červnu 1990 byl opětovně jmenován předsedou vlády (takzvaná vláda národní oběti) a tuto funkci zastával až do voleb roku 1992, nyní již jako člen hnutí Verejnosť proti násiliu, které do svých řad přijalo i populární osobnosti s komunistickou předlistopadovou minulostí.[4][10]
Zároveň zasedal i v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1990 byl zvolen do slovenské části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Východoslovenský kraj) za VPN. Po rozkladu VPN v roce 1991 přešel do jedné z nástupnických stran ODÚ-VPN (byl místopředsedou ODÚ-VPN). Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V roce 1992 kandidoval do parlamentu za ODÚ, tentokrát neúspěšně.[4][11]
Po odchodu z politiky
Po volební porážce odešel Marián Čalfa z politiky (do které se v roce 1995 neúspěšně pokusil vrátit) a po rozdělení Československa zůstal v Praze, kde do roku 2011[12] působil jako advokát. V roce 2006 ho Deník zahrnoval mezi nejbohatší a nejvlivnější pražské advokáty.[13] I po odchodu z politiky měl blízko k Václavu Havlovi, v roce 1994 ho Havel jmenoval svým poradcem, jako právník dojednával prodej paláce Lucerna Chemapolu.[7][13][14]
Byl také akcionářem[15], členem představenstva (1994–1999) a dozorčí rady (1999–2005) pražské IC banky (dnes Equa bank).[16] V letech 1993–1995 byl také členem dozorčí rady CS First Boston investiční společnosti (dnes WOOD & Company investiční společnost)[17] a v letech 1998–1999 členem dozorčí rady chemičky Synthesia. Působil i v dalších obchodních společnostech. Od roku 2008 je jediným jednatelem a společníkem v PROGNEM, s.r.o., (likvidace vyhlášena 5. 8. 2014)[18], od roku 2004 společníkem v Starlit, s.r.o.,[19] a od roku 2012 členem představenstva Pražské energetiky.[20][21]
Odkazy
Reference
- ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 267.
- ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 61. Dále jen: Kdo byl kdo.
- ↑ Zeman do vlády nepatří [online]. respekt.ihned.cz [cit. 2012-08-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Kdo byl kdo. 61
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 561.
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Čalfa Marián, s. 44.
- ↑ a b Cuhráň, Milan: O věrném přátelství Václava a Mariána, Prostor č. 37/1998 [online]. cibulka.net [cit. 2012-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-26.
- ↑ Musíte zvolit Havla! tlačil na komunisty Čalfa [online]. zpravy.idnes.cz [cit. 2012-08-07]. Dostupné online.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 570.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1385, 1395, 1424.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-08-07]. Dostupné online.
- ↑ Věstník České advokátní komory 3/2011
- ↑ a b K nejvlivnějším v Praze patří advokáti. Deník. 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23. Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ Plesl, Jaroslav: Když se hlídací psi (k někomu) lísají [online]. britskelisty.cz [cit. 2012-08-07]. Dostupné online.
- ↑ měšec.cz: Banco Popolare se mění na Equa bank. Co tomu předcházelo?
- ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku - Equa bank a.s., B 1830 vedená u Městského soudu v Praze
- ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku - WOOD & Company investiční společnost, a.s., B 2206 vedená u Městského soudu v Praze
- ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku - PROGNEM, s.r.o., v likvidaci, C 137072 vedená u Městského soudu v Praze
- ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku - Starlit, s.r.o., C 28556 vedená u Městského soudu v Praze
- ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku - Pražská energetika, a.s., B 2405 vedená u Městského soudu v Praze
- ↑ iHNed.cz: Polistopadový premiér Marián Čalfa míří do představenstva Pražské energetiky
Literatura
- Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 84.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 115.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 180.
Související články
- První vláda Mariána Čalfy (Vláda národního porozumění)
- Druhá vláda Mariána Čalfy (Vláda národní oběti)
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marián Čalfa
- ZÍDEK, Petr. Zachránce sametové revoluce. Lidové noviny [online]. 2009-11-14 [cit. 2022-11-15]. Dostupné online.
- PERGLER, Tomáš. Komunistický technokrat, který „udělal“ Havla. Teď je ve službách vlivného miliardáře. Seznam Zprávy 11. 11. 2019
Premiéři Československa | |
---|---|
První republika (1918–1938) | Karel Kramář (1918–1919) • Vlastimil Tusar (1919–1920) • Jan Černý (1920–1921) • Edvard Beneš (1921–1922) • Antonín Švehla (1922–1926) • Jan Černý (1926) • Antonín Švehla (1926–1929) • František Udržal (1929–1932) • Jan Malypetr (1932–1935) • Milan Hodža (1935–1938) • Jan Syrový (1938) |
Druhá republika (1938–1939) | Jan Syrový (1938) • Rudolf Beran (1938–1939) |
Třetí republika (1945–1948) | Zdeněk Fierlinger (1945–1946) • Klement Gottwald (1946–1948) |
Komunistický režim (1948–1989) | Klement Gottwald (1948) • Antonín Zápotocký (1948–1953) • Viliam Široký (1953–1963) • Jozef Lenárt (1963–1968) • Oldřich Černík (1968–1970) • Lubomír Štrougal (1970–1988) • Ladislav Adamec (1988–1989) • Marián Čalfa (1989) |
ČSFR (1990–1992) | Marián Čalfa (1989–1992) • Jan Stráský (1992) |
Vláda Ladislava Adamce | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Ministerský předseda | Ladislav Adamec (jmenován 12. října 1988, KSČ) • Marián Čalfa (pověřen řízením vlády 7. prosince 1989,² KSČ) | ||||||
Členové v den jmenování vlády 12. října 1988 | Pavol Hrivnák (první místopředseda vlády,¹ Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj,² KSČ) • František Pitra (místopředseda vlády, KSČ) • Ivan Knotek (místopředseda vlády,¹ KSČ) • Matej Lúčan (místopředseda vlády,¹ KSČ) Karel Juliš (místopředseda vlády,² KSČ) • Jaromír Obzina (místopředseda vlády,² KSČ) • Bohumil Urban (Předseda Státní plánovací komise, KSČ) • Jaromír Johanes (Ministr zahraničí, KSČ) • František Kincl (ministr vnitra, KSČ)² • Milán Václavík (ministr národní obrany,² KSČ) • Jan Stejskal (ministr financí, KSČ) • František Podlena (ministr dopravy a spojů, KSČ) • Miloslav Boďa (ministr práce a sociálních věcí,² KSČ) • Karel Juliš (ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky,¹ KSČ) • Antonín Krumnikl (ministr paliv a energetiky, KSČ) • Jan Štěrba (ministr zahraničního obchodu,² KSČ) • Jaromír Algayer (ministr zemědělství a výživy, KSČ) • Jaromír Žák (ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu,¹ KSČ) • František Ondřich (Předseda Výboru lidové kontroly ČSSR,² KSČ) • Marián Čalfa (ministr bez portfeje,² KSČ) | ||||||
Členové jmenovaní později |
| ||||||
¹ 19. června 1989 došlo k první obměně vlády. ² 3. prosince 1989 došlo v důsledku sametové revoluce k obměně vlády. Vedením obměněné vlády byl 7. prosince 1989 pověřen Marián Čalfa. |
První vláda Mariána Čalfy | |||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | |||||||||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 10. prosince 1989 | František Pitra (místopředseda vlády do 13. 2. 1990, KSČ) • Miroslav Vacek (obrana, KSČ) • František Podlena (doprava a spoje, KSČ) • Ladislav Vodrážka (hutnictví, strojírenství a elektrotechnika do 13. 2. 1990, KSČ) František Pinc (paliva a energetika do 13. 2. 1990, KSČ) • Andrej Barčák ml. (zahraniční obchod, KSČ) • Valtr Komárek (místopředseda vlády, KSČ/OF) • Vladimír Dlouhý (místopředseda vlády, předseda Statní plánovací komise, KSČ/OF) • Jiří Dienstbier st. (zahraniční věci, OF) • Václav Klaus (finance, OF) • Petr Miller (prace a soc. věci, OF) • Květoslava Kořínková (Výbor lidové kontroly, OF) • Oldřich Burský (místopředseda vlády, zemědělství a výživa, ČSS) • Ladislav Dvořák (Federální měnový úřad,ČSS) • František Reichel (Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj do 6. 3. 1990, ČSL) • Ján Čarnogurský (místopředseda vlády, KDH) • Josef Hromádka (místopředseda vlády, nestraník) • Róbert Martinko (bez portfeje, nestraník) • Marián Čalfa, Ján Čarnogurský, Valtr Komárek (vnitro, pověřeni společným řízením do 30. 12. 1989) | ||||||||||||||||||
Členové jmenovaní později |
|
Druhá vláda Mariána Čalfy | |||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Marián Čalfa (jmenován 27. června 1990, VPN) | ||||||||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 27. června 1990 | Ján Langoš (vnitro, VPN) • Slavomír Stračár† (zahraniční obchod, zemřel 21. 8. 1990, VPN) • Pavel Hoffmann (místopředseda vlády, pověřený ministr pro strategické plánování, VPN) • Jiří Dienstbier (místopředseda vlády a zahraniční věci, OF/OH) • Pavel Rychetský (místopředseda vlády, OF/OH) • Petr Miller (práce a sociálních věcí, OF/OH) • Květoslava Kořínková (pověřená kontrolou, OF/OH) • Jozef Mikloško (místopředseda vlády, KDH) • Václav Klaus (finance a od 3. 11. 1991 místopředseda vlády, OF/ODS) • Vladimír Dlouhý (pověřený hospodářství, OF/ODA) • Miroslav Vacek (obrana do 18. 10. 1990, KSČ) • Václav Valeš (místopředseda vlády, nestraník) • Jiří Nezval (doprava, nestraník) • Theodor Petrík (spoje do 19. 4. 1991, nestraník) | ||||||||||||||||||
Členové jmenovaní později |
|
Ministři vnitra Československa | |
---|---|
Ministři vnitra první československé republiky (1918–1938) | Antonín Švehla • Jan Černý • Jan Malypetr • František Nosek • Jan Černý • Juraj Slávik • Jan Černý • Josef Černý • Jan Černý • Otakar Fischer |
Za protektorátu (1939–1945) | |
Ministři vnitra exilových vlád Československa (1940–1945) | |
V letech (1945–1992) | Václav Nosek • Rudolf Barák • Lubomír Štrougal • Josef Kudrna • Josef Pavel • Jan Pelnář • Radko Kaska • Jaromír Obzina • Vratislav Vajnar • František Kincl • František Pinc • Marián Čalfa, Ján Čarnogurský a Valtr Komárek pověřeni společným řízením • Richard Sacher • Ján Langoš • Petr Čermák |
Ministři bez portfeje Československa | |
---|---|
První republika (1918–1938) | |
Druhá republika (1938–1939) | |
Poválečné Československo (1946) | |
Komunistický režim (1953–1989) | Július Maurer • Zdeněk Nejedlý • Josef Tesla • Václav Ouzký • Vasil Biľak • Pavol Majling • Stanislav Vlna • Ján Marko • Václav Hůla • Bohuslav Kučera • Jan Pauly • Karol Martinka • Marián Čalfa • Alfréd Šebek • František Reichel • Viliam Roth • Richard Sacher • Róbert Martinko |
Česká a Slovenská Federativní Republika (1990) |