Jaroslav Stránský
prof. JUDr. Jaroslav Stránský | |
---|---|
Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
Ve funkci: 1918 – 1920 | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1921 | |
Ve funkci: 1929 – 1938 | |
Poslanec Prozatímního a Ústavodárného NS | |
Ve funkci: 1945 – 1948 | |
Exilový čs. min. spravedlnosti | |
Ve funkci: 27. října 1941 – 5. dubna 1945 | |
Předchůdce | funkce neobsazena |
Nástupce | funkce zrušena |
Čs. ministr spravedlnosti | |
Ve funkci: 4. dubna 1945 – 6. listopadu 1945 | |
Předchůdce | Jaroslav Krejčí (za Protektorátu Čechy a Morava) |
Nástupce | Prokop Drtina |
Náměstek předsedy vlády | |
Ve funkci: 1945 – 1946 | |
Čs. ministr školství | |
Ve funkci: 2. července 1946 – 25. února 1948 | |
Předchůdce | Zdeněk Nejedlý |
Nástupce | Zdeněk Nejedlý |
Stranická příslušnost | |
Členství | Lid. pokr. (do 1918) ČStD (1918-1919) ČsND (1919-1925) NSP (1925-1930) ČSNS (od 1930) |
Narození | 15. ledna 1884 Brno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 13. srpna 1973 (ve věku 89 let) Londýn Spojené království Spojené království |
Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
Rodiče | Adolf Stránský |
Děti | Jan Stránský |
Příbuzní | Martin Jan Stránský (vnuk) |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova |
Profese | politik, pedagog, spisovatel, novinář a právník |
Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy in memoriam (1991) |
Podpis | |
Commons | Jaroslav Stránský |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaroslav Stránský (15. ledna 1884 Brno[1] – 13. srpna 1973 Londýn) byl český a československý prvorepublikový i poválečný politik, novinář a právník. Za druhé světové války i po roce 1948 působil v československém exilu.
Život
Mládí
Jeho otcem byl zakladatel Lidových novin Adolf Stránský. Absolvoval klasické gymnázium v Brně, poté studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde roku 1907 získal titul doktora práv. Po absolvování pražských práv a dalším studiu na berlínské univerzitě se věnoval nejen právní praxi, ale také novinářství a politické činnosti.[2]
Meziválečné období
Po vzniku Československa spoluzakládal Československou národní demokracii a v letech 1918–1920 za ni zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 pak za národní demokraty získal poslanecké křeslo v Národního shromáždění ČSR. S její protihradní politikou později však nesouhlasil a v roce 1921 ze strany vystoupil a složil poslanecký mandát. Do parlamentu místo něj nastoupila jako náhradnice Josefa Rosolová.[3][4] Ve stejném roce se habilitoval v oboru trestního práva a řízení na brněnské právnické fakultě.[2]
V roce 1925 se podílel na vzniku Národní strany práce, která ale v parlamentních volbách v roce 1925 neuspěla a její členové později přešli do Československé strany národně socialistické. Za ni Stránský úspěšně kandidoval v parlamentních volbách v roce 1929 a opět v parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post zastával do prosince 1938, kdy na mandát rezignoval a místo něj nastoupil Bohuslav Luža.[5][6]
V meziválečné době od otce převzal vydavatelství Lidových novin. Vlastnil brněnskou tiskárnu Polygrafia a v roce 1928 převzal nakladatelství Fr. Borový. Udržoval rozsáhlé politické a kulturní styky a byl také činný jako vysokoškolský učitel, od roku 1934 jako mimořádný profesor na Masarykově univerzitě v Brně. Kvůli svému židovskému původu byl ale nucen právnickou fakultu roku 1939 opustit, vrátil se na ni (byť částečně jen formálně kvůli angažmá ve vládě) až po roce 1945.[2]
Druhá světová válka
V roce 1938 byl zásadním odpůrcem mnichovské kapitulace a odešel do exilu ve Velké Británii. Zde byl členem exilové vlády v letech 1940–1945 a jako ministr spravedlnosti připravoval poválečné retribuční zákony. Stal se také populárním jako komentátor českého vysílání BBC.
Jako předseda národně socialistické strany v exilu se v březnu 1945 účastnil moskevských jednání, na nichž byly přijaty zásady budování poválečného „lidově demokratického“ státu.
Poválečné období
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu zasedal formálně až do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[7][8]
Zastával i vládní posty. V první vládě Zdeňka Fierlingera byl v roce 1945 ministrem spravedlnosti. V druhé vládě Zdeňka Fierlingera zastával v letech 1945–1946 post náměstka předsedy vlády (vicepremiéra).[9] V první vládě Klementa Gottwalda měl v letech 1946–1948 funkci ministra školství.[10] Byl členem předsednictva ČSNS a patřil k jejímu úzkému vedení.
Emigrace
Po únorovém převratu v roce 1948 musel mj. z rozhodnutí akčního výboru opustit právnickou fakultu.[2] Odešel do zahraničí, kam odešel i jeho syn Jan Stránský (1913–1998), který se rovněž angažoval v politice, byl poslancem za národní socialisty a novinářem.[11]
Jaroslav Stránský působil v Radě svobodného Československa a jiných exilových organizacích. Spolupracoval s československým vysíláním BBC a rozhlasem Svobodná Evropa. Vydával historické a politické studie o nejnovějších dějinách Československa.[12]
Dílo
- Hovory k domovu. 1. vyd. Praha: Fr. Borový, 1945. 502 s.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d RŮZNAROVÁ, Jana. Život a dílo prof. JUDr. Jaroslava Stránského. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-210-0875-X. S. 3–4.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-05.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 290.
- ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Vývoj československé tělesné kultury od rok 1945, s. 229.
- ↑ Čtyři generace rodu Stránských [online]. zob.cz [cit. 2012-01-13]. Dostupné online.
- ↑ heslář biografický [online]. csds.cz [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
Literatura
- KAPLAN, Karel. Útěky do emigrace. Historický obzor, 2000, 11 (5/6), s. 134-135. ISSN 1210-6097.
- KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
- RŮZNAROVÁ, Jana. Život a dílo prof. JUDr. Jaroslava Stránského. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-210-0875-X.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Stránský na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Stránský
- Jaroslav Stránský Archivováno 19. 4. 2015 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Jaroslav Stránský na webu Bohuslava Brouka, přítele z exilu
- Časopis Přítomnost, který Jaroslav Stránský roku 1924 založil (od roku 1995 je vydavatelem jeho vnuk Martin Jan Stránský a časopis vychází pod názvem Nová Přítomnost)
První vláda Zdeňka Fierlingera / Košická vláda | |
---|---|
Ministerský předseda | Zdeněk Fierlinger (jmenován 4. dubna 1945, ČSSD) |
Členové v den jmenování vlády 4. dubna 1945 | Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Josef David (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Jaroslav Stránský (ministr spravedlnosti, ČSNS) • Jan Šrámek (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník) |
Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu. |
Druhá vláda Zdeňka Fierlingera / Vláda Národní fronty | |
---|---|
Ministerský předseda | Zdeněk Fierlinger (jmenován 6. listopadu 1945, ČSSD) |
Členové v den jmenování vlády 6. listopadu 1945 | Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Jaroslav Stránský (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Prokop Drtina (ministr spravedlnosti, ČSNS) • František Hála (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník) |
Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu. |
První vláda Klementa Gottwalda | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Klement Gottwald (jmenován 2. července 1946, KSČ) | |||||||||
Členové v den jmenování vlády 2. července 1946 | Zdeněk Nejedlý (ochrana práce a sociální péče, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Antonín Zmrhal (vnitřního obchodu – demise 3. prosince 1947, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jan Masaryk (zahraničí, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, nestraník) • Jan Šrámek (Náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (pošty, ČSL) • Adolf Procházka (zdravotnictví, ČSL) • Alois Vošahlík (technika, bez portfeje – zemřel 8. srpna 1946, ČSL) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády – odvolán 25. listopadu 1947, Demokratická strana) • Ivan Pietor (doprava, Demokratická strana) • Ján Lichner (Státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, Demokratická strana) • Mikuláš Franek (sjednocení zákonů, Demokratická strana) • Petr Zenkl (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (zahraniční obchod, ČSNS) • Jaroslav Stránský (školství a osvěta, ČSNS) • Prokop Drtina (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády – zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Bohumil Laušman (průmyslu - zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Václav Majer (výživy, ČSD) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (zemědělství, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) | |||||||||
Členové jmenovaní později |
| |||||||||
Kurzívou jsou označeni ministři, kteří podali demisi k 25. únoru 1948. |
Ministři školství Československa | |
---|---|
První republika (1918–1938) | |
Druhá republika (1938–1939) | |
Protektorát Čechy a Morava (1939–1945) | |
Exilová vláda (1940–1945) | |
Třetí republika (1945–1948) | Zdeněk Nejedlý • Jaroslav Stránský |
Komunistický režim (1948–1968) | Zdeněk Nejedlý • Ernest Sýkora • Ladislav Štoll • František Kahuda • Čestmír Císař • Jiří Hájek • Vladimír Kadlec |
Ministři spravedlnosti Československa | |
---|---|
Ministři spravedlnosti první československé republiky (1918–1938) | František Soukup • František Veselý • Alfréd Meissner • Augustin Popelka • Josef Dolanský • Karel Viškovský • Jiří Haussmann • Robert Mayr-Harting • Alfréd Meissner • Ivan Dérer • Vladimír Fajnor • Ladislav Karel Feierabend |
Za protektorátu (1939–1945) | Jaroslav Krejčí • Jaroslav Stránský |
V letech (1945–1968) |