Ignaz von Ruber
Dr. iur. Ignaz von Ruber | |
---|---|
Ministr spravedlnosti Předlitavska | |
Ve funkci: 30. listopadu 1897 – 2. října 1899 | |
Panovník | František Josef I. |
Předseda vlády | Paul Gautsch, František z Thun-Hohensteinu |
Předchůdce | Johann Gleispach |
Nástupce | Eduard von Kindinger |
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 1902 – 1918 | |
Narození | 8. května 1845 nebo 20. prosince 1853 Brno Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 7. listopadu 1933 Vídeň Rakousko Rakousko |
Alma mater | Vídeňská univerzita Univerzita Št. Hradec |
Profese | soudce |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ignaz von Ruber (8. května 1845 Brno – 7. listopadu 1933 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, ministr spravedlnosti v první vládě Paula Gautsche a vládě Franze Thuna.
Biografie
Vystudoval Theresianum ve Vídni. V letech 1864–1868 absolvoval Vídeňskou univerzitu a v roce 1870 získal titul doktora práv na Univerzitě ve Štýrském Hradci. Od roku 1868 působil v justici, byl soudcem v Brně a od roku 1887 pracoval na generální prokuratuře ve Vídni. Od roku 1891 působil na kasačním soudu a roku 1896 se stal sekčním šéfem na ministerstvu spravedlnosti.[1]
Vrchol jeho politické kariéry nastal za první vlády Paula Gautsche, v níž se stal ministrem spravedlnosti. Post si udržel i v následné vládě Franze Thuna. Funkci zastával v období 30. listopadu 1897 – 2. října 1899.[2] Ve funkci čelil kritice, když roku 1898 nejvyšší soudní dvůr potvrdil platnost takzvané České charty z roku 1848, kterou rakouská vláda vyhlásila zrovnoprávnění obou zemských jazyků v Čechách. Vydal rovněž kontroverzní výnos o poplatcích za advokátní služby.[1]
Po odchodu z vlády nastoupil na pozici předsedy senátu nejvyššího soudního a kasačního dvora, jehož byl v letech 1907 až 1918 dokonce prvním prezidentem. V roce 1902 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny. Publikoval odborné studie, v nichž se zabýval právními dějinami Moravy. V roce 1909 byl povýšen na barona.[1]
V Brně se roku 1873 oženil s Marií Leidenfrost (1853–1928), dcerou brněnského vlnařského obchodníka Emila Antona Leidenfrosta.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, R, s. 308–309. [online]. biographien.ac.at [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. (německy)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588–589.
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-09-03]. Dostupné online.
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
První vláda Paula Gautsche (1897–1898) | |
---|---|
Předseda vlády Předlitavska | Paul Gautsch (30. listopadu 1897 – 5. března 1898) |
Ministři Předlitavska | Paul Gautsch (vnitro; správce) • Eugen von Böhm-Bawerk (finance) • Vinzenz Baillet von Latour (kult a vyučování) • Ignaz von Ruber (spravedlnost) • Ernest von Koerber (obchod) • Artur Bylandt-Rheidt (zemědělství) • Zeno Welsersheimb (zeměbrana) • Heinrich von Wittek (železnice) • Hermann von Loebl (haličské záležitosti) |
Společní ministři Rakousko-Uherska |
Vláda Franze Thuna (1898–1899) | |
---|---|
Předseda vlády Předlitavska | František z Thun-Hohensteinu (5. března 1898 – 2. října 1899) |
Ministři Předlitavska | František z Thun-Hohensteinu (vnitro; správce) • Josef Kaizl (finance) • Artur Bylandt-Rheidt (kult a vyučování) • Ignaz von Ruber (spravedlnost) • Josef Baernreither (obchod) •→ Josef von Dipauli (obchod) • Michael Kast von Ebelsberg (zemědělství) • Zeno Welsersheimb (zeměbrana) • Heinrich von Wittek (železnice) • Adam Jędrzejowicz (haličské záležitosti) |
Společní ministři Rakousko-Uherska |