Eugen Kadeřávek
Pater Prof. PhDr. ThDr. Eugen Kadeřávek | |
---|---|
řeholní kněz | |
Prof. PhDr. ThDr. Eugen Kadeřávek | |
Církev | římskokatolická |
Zasvěcený život | |
Institut | premonstráti |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 1864 |
Osobní údaje | |
Rodné jméno | Jan Nepomuk Josef |
Datum narození | 26. července 1840 |
Místo narození | Německý Brod Rakouské císařství Rakouské císařství |
Datum úmrtí | 3. května 1922 (ve věku 81 let) |
Místo úmrtí | Želiv Československo Československo |
Povolání | teolog, tomistický filosof, vysokoškolský pedagog |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eugen Kadeřávek, křtěný Jan Nepomuk Josef (26. července 1840 Německý Brod[1] – 3. května 1922 Želiv) byl český katolický kněz a premonstrát, teolog a tomistický filosof, profesor Teologické fakulty pražské univerzity a v letech 1897–1898 její rektor.
Život
Po maturitě v Jihlavě vstoupil do premonstrátského kláštera v Želivě, studoval teologii v Praze a roku 1864 byl vysvěcen na kněze. Pak studoval klasickou filologii na Filosofické fakultě, od roku 1866 byl profesorem klasické filologie a filosofie na gymnáziu v Německém Brodě a roku 1871 získal doktorát filosofie. V letech 1882–1883 studoval na univerzitách v Innsbrucku, v Praze, v Římě a ve Vídni. Vyučoval na gymnáziu v Olomouci, vedle klasických jazyků také francouzštinu a angličtinu. Roku 1883 se habilitoval pro obor křesťanské filosofie na teologické fakultě v Olomouci a roku 1891 byl povolán jako profesor teologie a filosofie na Teologickou fakultu české university v Praze. V letech 1893–1894 byl jejím děkanem a v letech 1897–98 rektorem české university.[2]
Dílo
Kadeřávek začal jako přívrženec Herbartovy filosofie a pedagogiky, později se však přiklonil k filosofii aristotelsko-tomistické, kterou do českého prostředí uvedl jako první. Do různých časopisů napsal četné články filosofické, pedagogické a estetické. Překládal z francouzštiny a vydal řadu knih teologických, apologetických a filosofických, v nichž mimo jiné vypracoval českou scholastickou terminologii.
Z jeho samostatných spisů:
- Křesťanská filosofie, porovnána s některými filosofickými soustavami nového věku (1885)
- Logika formálná (1887)
- O atheismu čili bezbožectví (1878) [3]
- Filosofie křesťanská, porovnána s některými filosofiemi nového věku (1884) [4]
- O atheismu; O jsoucnosti a bytnosti Boží (1896)
- O jsoucnosti a bytnosti boží, I: O jsoucnosti boží (1896) [5]
- Psychologie
- Právo přirozené základem zákonodárství lidského
- Věda a víra
- O původu tvorstva dle zpráv biblických (1897)
- O účelnosti v přírodě; Metafysika obecná (1898)
- Může-li katolík věrným zůstati svému přesvědčení? (1902) [6]
- Padesát professorů vysokých škol, upřímných katolíků z XIX. století (1904) [7]
- Morálka filosofická (1906) [8]
- Věcná souvislost fakulty theologické s ostatními fakultami (1907) [9]
- O stavu kněžském (1916) [10]
- Soustava filosofie křesťanské čili aristotelicko-thomistické I.–III. (1919–1920) [11] [12]
- Třistapadesát výborných kněží katolických (1921) [13]
Odkazy
Reference
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1819-1843 v Havlíčkově Brodě , sign.2327, ukn.2090, str.377. Dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Kadeřávek.
- ↑ KADEŘÁVEK, Eugen. O atheismu čili bezbožectví [online]. Olomouc: Knížearcibiskupské kněh- a kamenotiskárn, 1878 [cit. 2023-02-23]. Dostupné online.
- ↑ KADEŘÁVEK, Eugen. Filosofie křesťanská, porovnána s některými filosofiemi nového věku [online]. Olomouc: F. Slavík, 1884 [cit. 2023-02-23]. Dostupné online.
- ↑ KADEŘÁVEK, Eugen. O jsoucnosti a bytnosti boží, I: O jsoucnosti boží [online]. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1896 [cit. 2023-02-23]. Dostupné online.
- ↑ KADEŘÁVEK, Eugen. Může-li katolík věrným zůstati svému přesvědčení? [online]. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna V. Kotrba, 1902 [cit. 2023-02-23]. Dostupné online.
- ↑ KADEŘÁVEK, Eugen. Padesát professorů vysokých škol, upřímných katolíků z XIX. století [online]. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna V. Kotrba, 1904 [cit. 2023-02-23]. Dostupné online.
- ↑ KADEŘÁVEK, Eugen. Morálka filosofická [online]. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna V. Kotrba [cit. 2023-02-23]. Dostupné online.
- ↑ KADEŘÁVEK, Eugen. Věcná souvislost fakulty theologické s ostatními fakultami [online]. Praha: nákl.vl., 1907 [cit. 2023-02-23]. Dostupné online.
- ↑ KADEŘÁVEK, Eugen. O stavu kněžském [online]. Hradec Králové: nákl.vl., 1916 [cit. 2023-02-23]. Dostupné online.
- ↑ KADEŘÁVEK, Eugen. Soustava filosofie křesťanské čili aristotelicko-thomistické [online]. Hradec Králové: E. Kadeřávek, 1920 [cit. 2023-02-23]. Dostupné online.
- ↑ KADEŘÁVEK, Eugen. Soustava filosofie křesťanské čili aristotelicko-thomistické, sv. 2. [online]. Hradec Králové: E. Kadeřávek, 1920 [cit. 2023-02-23]. Dostupné online.
- ↑ KADEŘÁVEK, Eugen. Třistapadesát výborných kněží katolických [online]. Praha: nákl.vl., 1921 [cit. 2023-02-23]. Dostupné online.
Literatura
- Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Kadeřávek, Eugen, str. 205.
- Ottův slovník naučný, heslo Kadeřávek. Sv. 13, str. 732
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Kadeřávek. Sv. 5, str. 305
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Eugen Kadeřávek na Wikimedia Commons
- Osoba Eugen Kadeřávek ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eugen Kadeřávek
- Digitalizovaná díla Eugena Kadeřávka v Národní digitální knihovně.
Rektoři Univerzity Karlovy | |
---|---|
1882–1920 (česká Karlo-Ferdinandova univerzita) | 1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý |
od 1920 (Univerzita Karlova) | 1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková |
Seznam rektorů Univerzity Karlovy |