Čchin Ťi-wej

Čchin Ťi-wej
Narození	16. listopadu 1914 Chung-an
Úmrtí	2. února 1997 (ve věku 82 let) Peking
Místo pohřbení	Papaošanský revoluční hřbitov
Povolání	politik a důstojník
Politická strana	Komunistická strana Číny (od 1930)
Funkce	ministr národní obrany Čínské lidové republiky (1988–1993) poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čchin Ťi-wej (čínsky pchin-jinem Qín Jīwěi, znaky tradiční 秦基偉; 16. listopadu 1914 – 2. února 1997) byl čínský komunistický voják a politik, účastník čínské občanské války, čínsko-japonské války a korejské války, v nichž dosáhl až na velení armádnímu sboru. Po návratu z Koreje byl zástupcem velitele a pak velitelem (1957–1967) Kchunmingského vojenského okruhu. Během kulturní revoluce byl pronásledován a nucen odejít z funkcí. Roku 1973 byl rehabilitován a jmenován velitelem Čchengtuského vojenského okruhu, od roku 1975 působil jako komisař v Pekingském vojenském okruhu, kterému v letech 1980–1987 velel. V letech 1988–1993 byl státním poradcem a ministrem národní obrany. V 80. letech působil i ve vedení strany jako kandidát (1982–1987) a člen (1987–1992) politbyra. Politickou kariéru završil místem místopředsedy stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1993–1997).

Čchin Ťi-wej se narodil 16. listopadu 1914 v okresu Chung-an na severovýchodě provincie Chu-pej.^[1] V dětství přišel o otce, od mládí těžce pracoval. Od roku 1927 bojoval v řadách povstalců a partyzánů, roku 1929 byl jeho oddíl začleněn do čínské Rudé armády a následujícího roku do Komunistické strany Číny. V řadách Rudé armády bojoval v sovětské oblasti E-Jü-Wan na pomezí provincií An-chuej, Che-nan a Chu-pej,^[1] vypracoval se na velitele pluku (1932) a zástupce velitele divize (1935). V řadách 4. frontu čínské Rudé armády se účastnil Dlouhého pochodu, přežil porážku sil 4. frontu v neúspěšném západním pochodu kansuským koridorem.^[2]

Od roku 1937 sloužil ve 129. divizi 8. pochodové armády, od roku 1939 jako zástupce velitele brigády, působil v horách Tchaj-šan. Během občanské války roku 1947 velel 9. koloně^[3] Ťin-Ťi-Luské polní armády (velitel Liou Po-čcheng, komisař Teng Siao-pching, později přejmenovaná na 2. polní armádu) bojující v Che-nanu. V únoru 1949 se Čchin Ťi-wej stal velitelem 15. sboru (bývalá 9. kolona) v 2. polní armádě,^[1] poté se zúčastnil bitvy o přechod přes řeku Jang-c’-ťiang a útočil dále na jih. Roku 1950 se podílel na dobytí Jün-nanu. V letech 1951–1953 bojoval v čele 15. sboru v Korejské válce.

Roku 1953 byl jmenován zástupcem velitele jünnanského vojenského obvodu a v březnu 1955 zástupcem velitele Kchunmingského vojenského okruhu. Téhož roku mu byla při zavedení vojenských hodností udělena hodnost generálporučíka. V roce 1957 absolvoval vojenskou akademii v Nan-ťingu a v září 1957 převzal velení nad Kchunmingským vojenským okruhem. Roku 1958 byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (znovuzvolen 1964).^[1] Během kulturní revoluce byl kritizován, označen za „kapitalistu“ a musel odejít z velení. Následně byl poslán na farmu v provincii Chu-nan, aby se polepšil prací.

Roku 1973 byl rehabilitován a jmenován velitelem Čchengtuského vojenského okruhu.^[1] Na X. sjezdu KS Číny v srpnu 1973 byl zvolen členem ústředního výboru (znovuzvolen na následujících sjezdech roku 1977, 1982 a 1987, do 1992). V říjnu 1975 byl přeložen do Pekingu do funkce druhého komisaře Pekingského vojenského okruhu, v září 1977 se stal prvním komisařem okruhu. V lednu 1980 převzal funkci velitele Pekingského vojenského okruhu^[1] (do 1987). Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 byl zvolen kandidátem politbyra, na XIII. sjezdu KS Číny v listopadu 1987 členem politbyra a ústřední vojenské komise KS Číny, přičemž ve vedení Pekingského vojenského okruhu ho nahradil Čou I-ping. V dubnu 1988 byl jmenován V témže roce mu byla udělena hodnost generálplukovníka. Na XIV. sjezdu KS Číny v říjnu 1992 odešel ze stranických funkcí (politbyra, vojenské komise i ústředního výboru). V březnu 1993 odešel z vlády, náhradou byl zvolen místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců.

Dne 2. února 1997 zemřel v Pekingu.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čchin Ťi-wej na Wikimedia Commons

Člen vedení Komunistické strany Číny

12. politbyro ÚV KS Číny (září 1982 – listopad 1987) členové politbyra stálý výbor Chu Jao-pang (generální tajemník ÚV do ledna 1987) • Jie Ťien-jing (rezignoval v září 1985) • Teng Siao-pching • Čao C’-jang (úřadující generální tajemník ÚV od ledna 1987) • Li Sien-nien • Čchen Jün Wan Li • Si Čung-sün • Wang Čen (rezignoval v září 1985) • Wej Kuo-čching (rezignoval v září 1985) • Ulanfu (rezignoval v září 1985) • Fang I • Teng Jing-čchao (rezignovala v září 1985) • Li Te-šeng (rezignoval v září 1985) • Jang Šang-kchun • Jang Te-č’ • Jü Čchiou-li • Sung Žen-čchiung (rezignoval v září 1985) • Čang Tching-fa (rezignoval v září 1985) • Chu Čchiao-mu • Nie Žung-čen (do září 1985) • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien (rezignoval v září 1985) • Pcheng Čen • Liao Čcheng-č’ (zemřel v červnu 1983) od září 1985 i Jao I-lin • Tchien Ťi-jün • Čchiao Š’ • Li Pcheng • Wu Süe-čchien • Chu Čchi-li kandidáti politbyra Jao I-lin (od září 1985 člen politbyra) • Čchin Ťi-wej • Čchen Mu-chua 11. politbyro ← • → 13. politbyro 13. politbyro ÚV KS Číny (listopad 1987 – říjen 1992) členové politbyra stálý výbor Čao C’-jang (generální tajemník ÚV; odvolán v červnu 1989) • Li Pcheng • Čchiao Š’ • Chu Čchi-li (odvolán v červnu 1989) • Jao I-lin od června 1989 i Ťiang Ce-min (generální tajemník ÚV) • Sung Pching • Li Žuej-chuan Wan Li • Tchien Ťi-jün • Ťiang Ce-min (od června 1989 člen stálého výboru) • Li Tchie-jing • Li Žuej-chuan (od června 1989 člen stálého výboru) • Li Si-ming • Jang Žu-taj • Jang Šang-kchun • Wu Süe-čchien • Sung Pching (od června 1989 člen stálého výboru) • Chu Jao-pang (zemřel v dubnu 1989) • Čchin Ťi-wej kandidáti politbyra Ting Kuan-ken 12. politbyro ← • → 14. politbyro