Tramvajová nehoda v Bukově 1947

V roce 1947 se v Ústí nad Labem (přesněji na Bukově) odehrála nejhorší tramvajová nehoda v historii Evropy – 13. července havarovala na Bukově plně obsazená souprava tramvaje (motorový vůz č. 25 + vlečný vůz č. 105) jedoucí na lince 1. Nehoda si vyžádala 30 životů.[1]

Přeplněná tramvaj linky 1 jela z Telnice, směrem k centru Ústí nad Labem. Cestujícími byli hlavně výletníci, kteří se v neděli odpoledne vraceli z ústeckého okolí zpět do města.[2] Vinou přetíženosti, možná nezkušenosti řidiče a snad i selhání brzd nabrala tramvaj v dlouhém klesání postupně rychlost až 70 km/h. Po posledním prudkém sjezdu z tzv. Walerova kopečku vjela nepřiměřenou rychlostí do rozjezdové výhybky u smyčky Bukov a vykolejila. Motorový vůz se naklonil a zachytil o sloup trolejového vedení, který jej rozpáral. Vlečný vůz 105 byl v podstatě vymrštěn na vlečný vůz (63) soupravy linky 5 stojící na vedlejší koleji.

Bilance této nehody překonala všechny havárie předcházející: třicet lidí zahynulo, těžce zraněných bylo 45, lehce pak 31. Přímo na místě zahynulo 19 lidí, další dva zemřeli při převozu do nemocnice a zbylých devět pak ještě v ní. Pohřbu obětí se 18. července zúčastnilo celkem 30 tisíc lidí, včetně ministra vnitra Václava Noska. Celá akce se změnila v celonárodní tragédii, a proto také zůstala v živé paměti na velmi dlouho.

„ "Táta měl mít v tu neděli volno, ale vzal mimořádnou směnu za kolegu a stalo se. Vyšetřování trvalo dost dlouho, což vedlo k mnoha fámám. Rodina tím dost trpěla. Velkou úlevou potom byla zpráva vyšetřovací komise, že řidič – můj otec – nenese žádnou vinu na neštěstí!" “

— Jiří Rydvan, syn řidiče tramvaje[3]

Vyšetřování svalilo veškerou vinu na řidiče tramvaje, který při tragédii také zahynul.[zdroj?] Dobový tisk psal nejprve o vině řidiče, pak zase o jeho příkladné spolehlivosti. Řidič Oldřich Rydvan, který srážku nepřežil, patřil údajně k nejspolehlivějším, rozpoznal nebezpečí a snažil se nehodě zabránit. Jako řidič tramvaje pracoval od roku 1945.[4] Roku 2007 byl k šedesátému výročí odhalen památník obětem havárie.[5]

Trať do Telnice byla roku 1955 zrušena z důvodu dolování uhlí a roku 1970 byla tramvajová doprava v Ústí nad Labem zrušena úplně.

Seznam obětí

Památník obětem nehody
  1. Josef Blahák (* 1898), bytem v Ústí nad Labem
  2. Marie Blaháková (* 1902), bytem v Ústí nad Labem
  3. Oldřich Brož (* 1920), bytem v Praze
  4. Zdeňka Hampejzová
  5. Jaroslav Hejzlar (* 1908), bytem v Ústí nad Labem
  6. Petr Jandl (* 1941), syn Dobromily Jandlové
  7. Dobromila Jandlová (* 1914), matka Petra Jandla
  8. Barbora Karasová (* 1869), bytem v Ústí nad Labem
  9. Marie Matasová, bytem v Bukově
  10. Miroslav Musílek
  11. Václav Nedorost (* 1914), bytem v Ústí nad Labem
  12. Miroslava Pružinová (* 1914), bytem ve Střekově
  13. Ludmila Rejnková (* 1923), bytem v Bukově
  14. Oldřich Rydvan (* 1921), řidič tramvaje, bytem v Ústí nad Labem
  15. Josef Sedlák (* 1919), bytem v Ústí nad Labem
  16. Milada Sedláková (* 1915), manželka Josefa Sedláka, bytem v Ústí nad Labem
  17. Michal Siarij (* 1898), bytem ve Střekově
  18. Miroslav Suchý
  19. Ludmila Štolzová
  20. Jaroslav Tuček (* 1920), bytem v Ústí nad Labem
  21. Ferdinand Kozl (* 1920), bytem v Jablonném nad Orlicí
  22. Marie Tylšová (* 1878), bytem v Lysé nad Labem
  23. Josef Mičlo (* 1919), manžel Marie a otec Pavlíny Mičlové, bytem v Proboštově
  24. Marie Mičlová (* 1922), bytem v Proboštově
  25. Pavlína Mičlová (* 1944), bytem v Proboštově
  26. Marie Červená, bytem v Trmicích
  27. Karla Houžvičková (* 1914), bytem v Trmicích
  28. Karel Pochman (* 1890), bytem v Trnovanech
  29. Marie Pochmanová (* 1898), manželka Karla Pochmana, bytem v Trnovanech
  30. Anna Kadurová

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústí nad Labem ‘47: Třicet mrtvých a nejhorší nehoda tramvaje v dějinách Evropy. ČT24 [online]. Česká televize, 2017-07-13 [cit. 2024-07-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ 29 obětí tragické srážky pouliční dráhy v Ústí n. L.. Rudé právo. 1947-07-15, roč. 27, čís. 163, s. 1. Dostupné online [cit. 2024-07-14]. 
  3. ↑ MARŠÁLKOVÁ, Vladěna. Ústí si připomnělo 65 let od tramvajového neštěstí s třiceti mrtvými. iDNES.cz [online]. 2012-07-13 [cit. 2024-07-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ Řidič tramvaje nezavinil neštěstí. Rudé právo. 1947-07-16, roč. 27, čís. 164, s. 1. Dostupné online [cit. 2024-07-14]. 
  5. ↑ Největší tramvajová nehoda má po letech památník. Ústecký deník [online]. 2007-07-13 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. 

Literatura

  • KRSEK, Martin; ZUBÍK, Martin. Tramvajové neštěstí v Ústí nad Labem 13. července 1947. [s.l.]: Město Ústí nad Labem, 2007. 78 s. ISBN 978-80-86646-22-0. 

Související články

Externí odkazy

  • Článek o havárii na stránkách idnes.cz
  • Informace o neštěstí na webu ústeckých tramvají
Ústí nad Labem
Doprava
Historie
Kultura
Náboženství
Kaple svaté Anny (Brná) • Klášter dominikánů (Ústí nad Labem) • Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Ústí nad Labem) • Kostel Nejsvětější Trojice (Ústí-Střekov) • Kostel svatého Vojtěcha (Ústí nad Labem) • Kostel svatého Pavla (Ústí nad Labem) • Kostel svatého Mikuláše (Všebořice)
Pamětihodnosti
Sport
Studium
Osobnosti
Ostatní