Prvotní vody

Finská bohyně Ilmatar na prvotních vodách obraze Josepha Alanena, 1913-1916

Prvotní vody jsou kosmogonický motiv vodní masy předcházející stvoření z které vzešel či byl vytvořen svět. Tento motiv je blízký kosmogonickému motivu chaosu, který taktéž mívá vodní povahu, a kosmického či nebeského oceánu a kosmické či nebeské řeky. Prvotní vody mají často mateřský a zemský charakter a jsou často spojeni s kosmogonickým motivem bytosti, typicky ptáka, který se potápí pro zemi a vyzvedává ji z prvotních vod.[1][2]

Hypotézu o kosmickém oceánu, velké mase tekutiny s negativní hmotností, který leží mezi galaxiemi, nazývanou dark fluid „temná tekutina“ formuloval fyzik Jamie Farnes v roce 2018.[3] Voda také byla arché, pralátkou, podle řeckého filosofa Anaximandra.

Mezi kosmické oceány a prvotní vody patří například:

  • prvotní vody nad kterými se vznášel Duch svatý jsou zmiňovány ve Starém zákoně.[2]
  • Vourukaša ze zarathuštrické mytologie představuje nebeské jezero či moře[4]
  • podle rgvédského hymnu 10.129 existoval na počátku slaný oceán či nerozlišená spousta vod[2]
  • moře či oceán z hinduistického mýtu o stloukání Mléčného moře
  • finská bohyně Ilmatar, dcera Nebes, spočinula na prvotních vodách aby si odpočinula a dala tak vzniknou světu[5]
  • Nun, prvotní vody v egyptské mytologii[6]
  • Abzu, prvotní sladký oceán, a Tiamat, prvotní slaný oceán, v sumerské a obecně mezopotámské mytologii.[7]
  • v čínské mytologii je Nebesy poslán Gun aby vyzvedl zemi z prvotních vod[2]
  • japonská božstva Izanagi a Izanami stvořila z prvotních vod první ostrov mícháním kopím[2]
  • v mytologii Ibanů na Borneu dvojice božstev, nebeský Ara a zemská Irik, zrodili z prvotních vajec která vzešla z prvotních vod.[1]
  • mayský mytologický text Popol Vuh zmiňuje stav kdy na počátku bylo vše tiché a nepohyblivé a existovalo jen moře a nebesa.[2]
  • podle mýtů Maiduů z Kalifornie existovaly na počátku pouze vody na kterých plula dvě stvořitelská božstva.[2]

Reference

  1. ↑ a b LEEMING, David. The Oxford Companion to World Mythology. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-19-515669-2. S. 326. 
  2. ↑ a b c d e f g WITZEL, Michael. The Origins of the World's Mythologies. Oxford: Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0199812851. S. 107–116. 
  3. ↑ LOUKOTA, Ladislav. Za temnou hmotu i enegii může kosmický oceán o záporné hmotnosti, tvrdí nová hypotéza [online]. Nedd [cit. 2021-10-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ TAFFAZZOLI, Ahmad. Encyclopædia Iranica - Fraxkard [online]. [cit. 2020-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ LEEMING, David. Creation Myths of the World. [s.l.]: ABC-CLIO, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1598841749. S. 109. 
  6. ↑ Nun [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2021-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ BLACK, Jeremy; GREEN, Anthony. Gods, Demons and Symbols of Ancient Mesopotamia: An Illustrated Dictionary. [s.l.]: University of Texas Press, 1992. ISBN 978-0292707948. S. 177–178.