Pierre Arditi
Pierre Arditi | |
---|---|
Pierre Arditi v roce 2009 | |
Narození | 1. prosince 1944 (79 let) Paříž, Francie Francie |
Aktivní roky | 1967–dodnes |
Choť | Florence Giorgetti (1968–1979) Évelyne Bouix (od 2010) |
Rodiče | Georges Arditi |
Příbuzní | Catherine Arditi, Danièle Arditi a Rachel Arditi (sourozenci) |
César | |
1994 – Smoking/No Smoking Nejlepší herec ve vedlejší roli 1987 – Mélo | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pierre Arditi (* 1. prosince 1944 Paříž) je francouzský divadelní a filmový herec, dvojnásobný držitel ceny César, držitel Molièrovy ceny a rytíř Řádu čestné legie.
Život a kariéra
Jeho otcem byl malíř Georges Arditi, matka byla Belgičanka. Jeho sestrou jeho herečka Catherine Arditi. Jeho kmotrem byl lékař Georges Canetti, sefardský Žid. Arditi sám sebe označuje jako „ateistického Žida“.[1]
Jeho nástup na divadelní scénu byl pozvolný. K herectví ho promluvila jeho sestra Catherine. Trvalo mu delší dobu, pokud na jevišti nabyl potřebnou jistotu. Přesto se ale postupně vypracoval na jednoho z nejpřednějších francouzských divadelních herců.
V začátcích filmové kariéry hodně spolupracoval s režisérem Alainem Resnaisem. Společně s Andrém Dussollierem a Sabine Azémou patřil k jeho oblíbeným hercům.
V roce 1987 získal svého prvního Césara za vedlejší roli ve filmu Mélo. V roce 1994 obdržel ocenění v hlavní kategorii za roli ve filmu Smoking/No Smoking. Oba filmy byly také výsledkem spolupráce s Resnaisem.
Kromě filmového herectví celý život také hodně vystupuje v divadle a často spolupracuje s televizí. Stejně tak se věnuje dabingu. Známým je zejména jeho dabování herce Christophera Reeva.
Filmografie (výběr)
Celovečerní filmy
- 1978: Pán prstenů (The Lord of the Rings, The), režie Ralph Bakshi
- 1980: Můj strýček z Ameriky (Mon oncle d'Amérique), režie Alain Resnais
- 1983: Život je román (La Vie est un roman), režie Alain Resnais
- 1984: Láska až za hrob (L'Amour à mort), režie Alain Resnais
- 1986: Mélo (Mélo), režie Alain Resnais
- 1987: Agent trouble (Agent trouble), režie Jean-Pierre Mocky
- 1989: Rozchod po francouzsku (Vanille fraise), režie Gérard Oury
- 1993: Smoking/No Smoking (Smoking/No Smoking), režie Alain Resnais
- 1993: Malá apokalypsa (La Petite apocalypse), režie Costa-Gavras
- 1995: Husar na střeše (Le Hussard sur le toit), režie Jean-Paul Rappeneau
- 1996: Rozmary řeky (Les Caprices d'un fleuve), režie Bernard Giraudeau
- 1996: Rošťák Beaumarchais (Beaumarchais, l'insolent), režie Edouard Molinaro
- 1997: Stará známá písnička (On connaît la chanson), režie Alain Resnais
- 2000: Herci (Les Acteurs), režie Bertrand Blier
- 2004: Když mi bylo poprvé dvacet (La Première fois que j'ai eu 20 ans), režie Lorraine Levy
- 2005: Odvaha milovat (Le Courage d'aimer), režie Claude Lelouch
- 2005: Jeden zůstává, druhý odchází (L'Un reste, l'autre part), režie Claude Berri
- 2006: Zbloudilá srdce (Coeurs), režie Alain Resnais
- 2006: Velký apartmán (Le Grand appartement), režie Pascal Thomas
- 2009: Společenská pravidla (Le Code a changé), režie Danièle Thompson
- 2010: Hlava na hlavě (Ensemble c'est trop), režie Léa Fazer
- 2012: Ještě jste nic neviděli (Vous n'avez encore rien vu), režie Alain Resnais a Bruno Podalydès
- 2015: Sladký útěk (Comme un avion), režie Bruno Podalydès
- 2017: Pan a paní Adelmanovi (Monsieur et Madame Adelman), režie Nicolas Bedos
- 2019: Tenkrát podruhé (La Belle Époque), režie Nicolas Bedos
Televize
- 1988: Palace (Palace), televizní film, režie Germinal Tenas
- 1995: Dreyfusova aféra (L'affaire Dreyfus), televizní seriál, režie Yves Boisset
- 1998: Hrabě Monte Cristo (Le Comte de Monte Cristo), televizní film, režie Josée Dayan
- 2010: Le Grand restaurant (Le Grand restaurant), televizní film, režie Gérard Pullicino
Ocenění
César
- 1987: César pro nejlepšího herce ve vedlejší roli za film Mélo
- 1994: César pro nejlepšího herce za film Smoking/No Smoking
Molièrova cena
- Ocenění
- 1987: Molièrova cena pro herce ve vedlejší roli za představení La Répétition ou l'Amour puni
- Nominace
- 1995: Molièrova cena pro herce za představení « Art »
- 1999: Molièrova cena pro herce za představení Rêver peut-être
- 2002: Molièrova cena pro herce za představení L'École des femmes
Jiná ocenění
- 1987: cena 7 d'or pro nejlepšího herce za televizní film Le Parfait Amour
- 2002: rytíř Řádu čestné legie
- 2007: nositel Národního řádu za zásluhy
Odkazy
Reference
- ↑ Rozhovor s Pierrem Arditim, autor Olivier Barrot, vydání À voix nue deníku France Culture, 13. květen 2013
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre Arditi na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pierre Arditi
- Pierre Arditi v Česko-Slovenské filmové databázi
- Pierre Arditi na Kinoboxu
- Pierre Arditi v Internet Movie Database (anglicky)
- Pierre Arditi v databázi AlloCiné (francouzsky)
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Držitelé Césara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli | |
---|---|
1976–1979 | 1976 Jean Rochefort (Ať začne slavnost...) • 1977 Claude Brasseur (Záletník) • 1978 Jacques Dufilho (Krab bubeník) • 1979 Jacques Villeret (Robert a Robert) |
1980–1989 | 1980 Jean Bouise (Hlavička) • 1981 Jacques Dufilho (Špatný syn) • 1982 Guy Marchand (Svědek) • 1983 Jean Carmet (Bídníci) • 1984 Richard Anconina (Ahoj, tajtrlíku!) • 1985 Richard Bohringer (Zúčtování) • 1986 Michel Boujenah (Tři muži a nemluvně) • 1987 Pierre Arditi (Mélo) • 1988 Jean-Claude Brialy (Les Innocents) • 1989 Patrick Chesnais (Předčitatelka) |
1990–1999 | 1990 Robert Hirsch (Hiver 54, l'abbé Pierre) • 1991 Jacques Weber (Cyrano z Bergeracu) • 1992 Jean Carmet (Děkuji, živote) • 1993 André Dussollier (Srdce v zimě) • 1994 Fabrice Luchini (Tout ça... pour ça!) • 1995 Jean-Hugues Anglade (Královna Margot) • 1996 Eddy Mitchell (Le bonheur est dans le pré) • 1997 Jean-Pierre Darroussin (Rodinný průvan) • 1998 Jean-Pierre Bacri (Stará známá písnička) • 1999 Daniel Prévost (Blbec k večeři) |
2000–2009 | 2000 François Berléand (Můj malý podnik) • 2001 Gérard Lanvin (Někdo to rád jinak) • 2002 André Dussollier (Důstojnický pokoj) • 2003 Bernard Le Coq (Se souvenir des belles choses) • 2004 Darry Cowl (Na ústa ne) • 2005 Clovis Cornillac (Lži a zrady) • 2006 Niels Arestrup (Tlukot mého srdce se zastavil) • 2007 Kad Merad (Neboj, jsem v pořádku) • 2008 Sami Bouajila (Svědci) • 2009 Jean-Paul Roussillon (Vánoční příběh) |
2010–2019 | 2010 Niels Arestrup (Prorok) • 2011 Michael Lonsdale (O bozích a lidech) • 2012 Michel Blanc (Ministr) • 2013 Guillaume de Tonquédec (Jméno) • 2014 Niels Arestrup (Zamini) • 2015 Reda Kateb (Hippocrate) • 2016 Benoît Magimel (Hlavu vzhůru!) • 2017 James Thierrée (Monsieur Chocolat)• 2018 Antoine Reinartz (120 BPM) • 2019 Philippe Katerine (Utop se, nebo plav) |
2020–dodnes | 2020 Swann Arlaud (Chvála Bohu) • 2021 Nicolas Marié (Sbohem, blbci!) • 2022 Vincent Lacoste (Ztracené iluze) • 2023 Bouli Lanners (Noc 12.) • 2024 Swann Arlaud (Anatomie pádu) |
Držitelé Molièrovy ceny pro herce ve vedlejší roli | |
---|---|
Pierre Arditi (1987) • Pierre Vaneck (1988) • Étienne Chicot (1989) • Michel Robin (1990) • Jean-Paul Roussillon (1991) • Robert Hirsch (1992) • Jean-Pierre Sentier (1993) • Roland Blanche (1994) • Darry Cowl (1995) • Jean-Paul Roussillon (1996) • Robert Hirsch (1997) • Maurice Barrier (1998) • Michel Aumont (1999) • Marcel Cuvelier (2000) • Georges Wilson (2001) • Maurice Chevit (2002) • Michel Duchaussoy (2003) • Thierry Frémont (2004) • Maurice Chevit (2005) • Roger Dumas (2006) • Éric Ruf (2007) • Gilles Privat (2008) • Roland Bertin (2009) • Henri Courseaux (2010) • Guillaume Gallienne (2011) • Davy Sardou (2014) • Thierry Frémont (2015) • Didier Brice (2016) • Pierre Forest (2017) • Franck Desmedt (2018) • François Vincentelli (2019) • Jean Franco (2020) • Nicolas Lumbreras (2022) |