Pavel Šmidrkal

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Pavel Šmidrkal
Pavel Šmidrkal (18. března 2017)
Narození	3. prosince 1953 (70 let) Tábor Československo Československo
Povolání	historik, kurátor a historik umění
Ocenění	Medaile Karla Kramáře (2014)
Manžel(ka)	Petra Skluzáčková
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Šmidrkal (* 3. prosince 1953 Tábor) je český prozaik, kurátor a galerista.

Do svých patnácti let žil v Bechyni, v letech 1969–1974 vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Sezimově Ústí, kde se v n. p. Kovosvit zároveň vyučil soustružníkem kovů.

Vojenskou základní službu absolvoval jako kreslič map na velitelství 1. armády v Příbrami (1974–1976). V té době přispíval články do Mladé fronty, Besedy, Jihočeské pravdy, povídky začal publikovat v měsíčníku Československý voják, později v Květech, Dikobrazu.

V letech 1980–1982 prošel dvouletým nástavbovým studiem v Praze: kulturně výchovná činnost a dějiny umění. Následně pracoval v armádních institucích (1977–2009) na různých pozicích v oblasti kultury. Pořádal stálé i putovní výstavy obrazů mj. realizoval výstavu obrazů Česká krajina u příležitosti přijetí Armády ČR do struktur NATO v belgickém Monsu, vedl autorský kolektiv tvůrců publikace Okamžiky pro potlesk – půl století kultury v armádě, psal scénáře ke krátkým filmům ze života armády, které i režíroval.

Připravil výstavy v Topičově salonu v Praze (K. Molnár,^[1] V. Mičko, A. Bělocvětov) a několik jednodenních výstav v pražském Rudolfinu u příležitosti slavnostních koncertů k založení Československého státu.

Od roku 2010 působí jako kurátor soukromé Obrazárny Špejchar Želeč, Galerie Záliv Lázně Bechyně a Malé galerie Tudy k badatelně Vojenského ústředního archivu. Za třicet let uskutečnil stovky výstav a vydal desítky katalogů k výstavám a řadu publikací o výtvarných umělcích v jím založené Pelhřimovské edici Probuzené palety.

Za práci s válečnými veterány byl oceněn předsedou vlády České republiky Jiřím Rusnokem medailí Karla Kramáře.^[2] Za kurátorskou činnost odměněn předsedou Senátu PČR, za práci v kultuře vyznamenán Záslužným křížem Ministra obrany. V roce 2012 byl oceněn medailí Československé obce legionářské.^[3]

• Babráci (povídky)
• Je to fuč (příběhy)
• Co šustí v listí (pohádky)
• Z louže pod okap (humoresky)

• Josef Multrus: Hořké tóny
• Ferdinand Kotvald: Na kluzišti barev
• Gustav Macoun, Balada o soumraku
• František Líbal: Oblaka něžného hněvu
• Tavík František Šimon: Zblízka
• Jiří Trnko, mám tě rád
• Denní dění – žánrová malba
• Linie touhy – akt ve výtvarném umění a fotografii
• Karol Molnár: Malíř tří zemí^[4]

• Zálepky, pečetky, jiné známky
• Krásná přání k nesehnání
• Pohádky s reklamou

• Kalousovi zpod Řípu
• Kolovrz, starý reklamní plakát
• Jiří Šlitr: Moment, ostřím tužku
• Alois Moravec: Z Chýšky na Národní třídu
• Jana Míčková: Jižní cíp
• Jan Rýs: Skrytý pohon
• Miloš Kurovský: Okno z Nového světa
• Pastviny Petra Poše
• Byl jsem velitelem Hradní stráže / Jaroslav Pekař
• Přísloví v obrázcích V. Hehla

• Pamlsky firmy Neprakta
• Sto krásných a víc
• Písně v obleku
• Česká chlouba a jiné grafiky J. Slívy
• Něžné trojspřeží – Kurovská
• Skluzáčková, Ekrtová
• P. Skluzáčková: Hladiny a V zahradě
• Brázdou filmu Přednosta stanice
• Zatracovaná i velebená A. Čermáková
• Venku jásot – za zdí krev
• V. Mezera: Dirigent kresby
• V. Boháč: Nepřiznané obrazy
• V. Míčko: Krajina na křídlech
• G. Porš: Krajina prezidentů
• Starý filmový plakát
• O. Bubeníček: Kresby krajiny
• E. Frinta: Mistr erotické linky
• S. Odvárko: Šedesátá léta
• J. Schejbal: Čas návratu
• Cirkusy světa – plakáty
• J. Záruba: Nepřitakávám
• Třikrát Jan Samec
• Podobizna – předsíň duše

• 
  Pavel Šmidrkal, Malíř tří zemí