Notosuchia

Jak číst taxoboxNotosuchia
Stratigrafický výskyt: Střední jura až miocén, asi před 167 až 11 miliony let[1]
alternativní popis obrázku chybí
Baurusuchus
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Sauropsida)
PodtřídaArchosauromorpha
NadřádCrocodylomorpha
PodřádNotosuchia
Gasparini, 1971
Čeledě
  • Notosuchidae
  • Chimaerasuchidae
  • Comahuesuchidae
  • Candidodontidae
  • Shagesauridae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Notosuchia je podřád krokodýlovitých plazů, žijících od spodní po svrchní křídu v Jižní Americe, Africe, a Asii.[2] Tito plazi žili na rozdíl od dnešních krokodýlů přednostně na souši. Převážnou většinu těchto suchozemských dravců známe z území někdejší Gondwany, konkrétněji pak dnešní Jižní Ameriky. Extrémně početní byli v ekosystémech souvrství Adamantina na území současné Brazílie, odkud je známá zhruba čtvrtina všech dosud popsaných druhů.[3]

Objev a popis

Anatosuchus

Podřád Notosuchia pojmenovala argentinská paleontoložka Zulma Gaspariniová v roce 1971.[4] Notosuchové byli poměrně malí, štíhlí, a měli relativně krátké hlavy. Někteří z nich byli býložraví (například rod Chimaerasuchus), jiní všežraví (Simosuchus) nebo i hyperkarnivorní (Baurusuchus).[5]

Yacarerani

Mnozí notosuchové byli různozubí (měli zuby různého tvaru a velikosti). Některé rody, jako byl taxon Yacarerani nebo Pakasuchus, měly zuby velice podobné savčím. Výzkumy také ukázaly, že notosuchové byli patrně ektotermní (teplota jejich těla byla proměnlivá a zčásti závislá na teplotě okolního prostředí). Přesto si tito krokodýlovití plazi vyvinuli adaptace pro aktivnější životní styl než mají například dnešní "studenokrevní" živočichové.[6]

Araripesuchus

Rody

  • Adamantinasuchus
  • Anatosuchus
  • Antaeusuchus[7]
  • Araripesuchus
  • Armadillosuchus
  • Baurusuchus
  • Chimaerasuchus
  • Comahuesuchus
  • Malawisuchus
  • Mariliasuchus
  • Morrinhosuchus
  • Notosuchus
  • Pakasuchus
  • Pissarachampsa
  • Simosuchus
  • Sphagesaurus
  • Uruguaysuchus
  • Wargosuchus
  • Yacarerani
Uruguaysuchus - rekonstrukce přibližného vzezření.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Paul Aubier, Stéphane Jouve, Johann Schnyder & Jorge Cubo (2023). Phylogenetic structure of the extinction and biotic factors explaining differential survival of terrestrial notosuchians at the Cretaceous–Palaeogene crisis. Palaeontology. 66 (1): e12638. doi: https://doi.org/10.1111/pala.12638
  2. ↑ Jordi Alexis Garcia Marsà, Agustín G. Martinelli, Gabriel Lio, William Nava and Fernando E. Novas (2022). Bone microstructure in terrestrial Mesozoic Crocodylomorpha: Neuquensuchus and notosuchians[nedostupný zdroj]. Lethaia. 55 (3): 1-11. doi: https://doi.org/10.18261/let.55.3.6
  3. ↑ A. de Celis, I. Narváez, A. Arcucci & F. Ortega (2020). Lagerstätte effect drives notosuchian palaeodiversity (Crocodyliformes, Notosuchia). Historical Biology. doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2020.1844682
  4. ↑ https://www.lmneuquen.com/los-verdaderos-monstruos-vaca-muerta-n671570
  5. ↑ Marcos V. Dumont Jr., Rodrigo M. Santucci, Marco Brandalise de Andrade & Carlos Eduardo Maia de Oliveira (2020). Paleoneurology of Baurusuchus (Crocodyliformes: Baurusuchidae), ontogenetic variation, brain size, and sensorial implications. Archivováno 18. 3. 2021 na Wayback Machine. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24567
  6. ↑ De Araújo Sena, M. V.; et al. (2023). The cost of living in Notosuchia (Crocodyliformes, Mesoeucrocodylia). Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 111855. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2023.111855
  7. ↑ Cecily S. C. Nicholl, Eloise S. E. Hunt, Driss Ouarhache and Philip D. Mannion (2021). A second peirosaurid crocodyliform from the Mid-Cretaceous Kem Kem Group of Morocco and the diversity of Gondwanan notosuchians outside South America. Royal Society Open Science. 8 (10): 211254. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.211254

Literatura

  • Jorge Cubo, Mariana V. A. Sena, Paul Aubier, Guillaume Houee, Penelope Claisse, Mathieu G. Faure-Brac, Ronan Allain, Rafael C. L. P. Andrade, Juliana M. Sayão & Gustavo R. Oliveira (2020). Were Notosuchia (Pseudosuchia: Crocodylomorpha) warm-blooded? A palaeohistological analysis suggests ectothermy. Biological Journal of the Linnean Society. blaa081. doi: https://doi.org/10.1093/biolinnean/blaa081
  • Jorge Cubo, Paul Aubier, Mathieu G. Faure-Brac, Gaspard Martet, Romain Pellarin, Idriss Pelletan & Mariana V. A. Sena (2022). Paleohistological inferences of thermometabolic regimes in Notosuchia (Pseudosuchia: Crocodylomorpha) revisited. Paleobiology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1017/pab.2022.28
  • Tamara G. NAVARRO, Ignacio A. CERDA & Diego POL (2023). Microstructural characterization and growth dynamics in Notosuchus terrestris, a Mesoeucrocodylia crocodyliform from the Upper Cretaceous of Northem Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. 105607. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2023.105607

Externí odkazy

Identifikátory taxonu