Milan Stojadinović
Milan Stojadinović | |
---|---|
předseda vlády Království Jugoslávie | |
Ve funkci: 24. červen 1935 – 5. únor 1939 | |
Předchůdce | Bogoljub Jevtić |
Nástupce | Dragiša Cvetković |
Stranická příslušnost | |
Členství | Jugoslávské radikální společenství |
Narození | 4. srpna 1888 Čačak, Srbsko |
Úmrtí | 24. října 1961(ve věku 73 let) Buenos Aires, Argentina |
Alma mater | Právnická fakulta Bělehradské univerzity První bělehradské gymnázium |
Profese | politik, právník, ekonom a vysokoškolský učitel |
Náboženství | Srbská pravoslavná církev |
Ocenění | velkokříž Řádu Bílého lva (1936) |
Commons | Milan Stojadinović |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Milan Stojadinović (4. srpna 1888, Čačak - 24. října 1961, Buenos Aires) byl jugoslávský politik, právník, národohospodář, ekonom. V meziválečné Jugoslávii zastával pozici předsedy vlády.
Již v období první světové války působil na ministerstvu financí, následně - v Pašićově vládě - byl s krátkou přestávkou ministrem financí[1]. Od června 1935 byl předsedou jugoslávské vlády, do níž zapojil i reprezentanty Slovinců a Muslimů. Upustil od násilného prosazování ideje jugoslávství (znovu bylo povoleno užívání národních symbolů) a represí vůči umírněné opozici.[2] Pokoušel se o dohodu s Chorvaty, se kterými se vztahy ke konci 30. let ze strany Bělehradu horšily.
Při prosazování konkordátu s Římem hrozila jemu i členům jeho vlády exkomunikace ze srbské pravoslavné církve.[1] Stojadinović nakonec návrh z jednání stáhl. Kromě funkce předsedy vlády vykonával také funkci ministra zahraničí, přičemž v zahraniční politice se zaměřoval na vytváření nových přátelských vztahů (s Německem, Itálií a Bulharskem), což bylo ze strany jugoslávských spojenců sledováno s občasnou nedůvěrou. Jeho vládě se podařilo ovšem podepsat s Francií a zároveň i s Itálií, které měla pro bělehradskou vládu nepříliš uspokojivé zájmy v Jugoslávii, důležité smlouvy.
Podobně jako v mnohých jiných státech i v Jugoslávii vznikly oddíly věrné Stojadinovićovi, jejichž příslušníci se vyznačovali nošením zelených košil a pozdravem Vodja (Vůdce). Z funkce Stojadinović odstoupil v únoru 1939 pro neshody v chorvatské otázce.
Po druhé světové válce dožil v Argentině, kde mimo jiné působil také jako poradce prezidenta v ekonomických otázkách.
Reference
- ↑ a b Článek na stránkách srbského deníku Glas Javnosti (srbsky). arhiva.glas-javnosti.rs [online]. [cit. 2009-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-29.
- ↑ PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 354. Dále jen Dějiny Srbska.
Související články
- Jugoslávie
- Alexandr I. Karađorđević
- Petr II. Karađorđević
- Pavel Karađorđević
- Seznam premiérů Jugoslávie
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Milan Stojadinović na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milan Stojadinović
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Premiéři Království SHS a Království Jugoslávie | ||
---|---|---|
1918–1929 | ||
1929–1941 | Petar Živković • Vojislav Marinković • Milan Srškić • Nikola Uzunović • Bogoljub Jevtić • Milan Stojadinović • Dragiša Cvetković | |
1941–1945 | exilové vlády: Dušan Simović • Slobodan Jovanović • Miloš Trifunović • Božidar Purić • Ivan Šubašić • Drago Marušič poválečná vláda: Josip Broz Tito |