Michail Nikiforovič Katkov
Michail Nikiforovič Katkov | |
---|---|
Narození | 1.jul. / 13. listopadu 1818greg. nebo 6.jul. / 18. listopadu 1817greg. Moskva |
Úmrtí | 20. červencejul. / 1. srpna 1887greg. Znamenskoye-Sadki |
Příčina úmrtí | rakovina jícnu |
Místo pohřbení | Novo-alexejevský monastýr |
Povolání | novinář, literární kritik, politik a filozof |
Alma mater | Historicko-filologická fakulta Moskevské univerzity |
Ocenění | Řád sv. Anny 1. třídy Řád sv. Vladimíra 2. třídy |
Manžel(ka) | Sofya Shalikova |
Děti | Pavel Katkov Andrey Katkov |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Michail Nikiforovič Katkov (rusky Михаи́л Ники́форович Катко́в; 1. listopadujul./ 13. listopadu 1818greg. Moskva – 20. červencejul./ 1. srpna 1887greg., Podolskský ujezd, Moskevská gubernie, Ruské impérium) byl ruský publicista a literární kritik, obhájce vlády a teokracie.[1]
Životopis
Katkov náležel v letech čtyřicátých v Moskvě k studentskému kroužku Stankevičovu,[2] v němž se spřátelil s Bělinským a Bakuninem, za redaktorství Bělinského zahájil svou publicistickou činnost. Koncem let třicátých byl pod vlivem Hegelovým, jehož však brzy nahradil Schellingem, a to Schellingem pozdějšího období; poslouchal ho v Berlíně (1840–1841). Pod vlivem Schellingovým Katkov přijal brzo, již 1840, za svůj program tři velká slova ministra Uvarova: „Pravoslaví-samoděržaví-lidovost“. Reakce po roce 1848 zbavila ho roku 1850 profesury filozofie a Katkov se stal publicistou.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Masaryk 1996, s. 169.
- ↑ Losskij 2004, s. 83.
Literatura
- LOSSKIJ, Nikolaj, 2004. Dějiny ruské filosofie. Překlad z ruského originálu: Alan Černohous. Velehrad, Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, Centrum Aletti Velehrad-Roma. 664 s. (Studie ruského myšlení). ISBN 80-86715-26-4. Kniha vychází v rámci výzkumného záměru „Jednotná Evropa a křesťanství“ a ve spolupráci s Centrem Aletti v Olomouci.
- MASARYK, Tomáš Garrigue, 1996. Rusko a Evropa: studie o duchovních proudech v Rusku. Svazek II. Praha: Ústav Tomáše Garrigua Masaryka. 495 s. (Spisy T. G. Masaryka; sv. 12). ISBN 80-901971-7-5. Kapitola XVII "Teoretikové oficiální teokracie: Katkov – Pobědonoscev – Leonťjev", s. 169–192. Kniha vychází s finanční podporou Grantové agentury České republiky.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Michail Nikiforovič Katkov na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Michail Nikiforovič Katkov
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |