Lyskovice

Lyskovice
Lokalita
Charakter	zaniklá vesnice
Obec	Světec
Okres	Teplice
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°33′31″ s. š., 13°48′54″ v. d.
Základní informace
Katastrální území	Chotovenka (1,7 km²)
Lyskovice
Další údaje
Zaniklé obce.cz	904
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lyskovice (německy Liskowitz) jsou zaniklá vesnice v okrese Teplice. Stávala asi dva kilometry jižně od Světce a zanikla v důsledku budování Radovesické výsypky.

Název vesnice vznikl z příjmení Lyska odvozeného ze slova lysý. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Lyskowicze (1549), Liskowicze (1564), Leskowicz (1565), Leskowicze (1565), Liskowicze (1579), Liskowicze (1620), Liskowitz (1787 a 1833).^[1]

První písemná zmínka o Lyskovicích pochází z roku 1549.^[1] Vesnice mívala až do konce devatenáctého století zemědělský charakter, ale po roce 1890 ji začal ovlivňovat rozvoj průmyslu a značná část obyvatel v té době pracovala v hornictví nebo v několika vápenkách. V nich se zpracovával materiál těžený na horninových výchozech východně od vesnice.^[2]

Během devatenáctého století začaly v okolí vsi vznikat drobné hnědouhelné šachty. Jedním z těžařských podniků západně vesnice byl důl František Xaver, založený v roce 1830. Přímo na severním okraji vsi se v letech 1905–1910 uhlí těžilo v povrchovém Lyskovickém lomu a po roce 1918 vznikly mezi Lyskovicemi a Chotovenkou doly Ajka, Jarmila, Kurt a Marie. Některé z nich provozovala firma Severočeské doly a elektrárny, která v roce 1928 sídlila přímo ve vsi. V letech 1950–1960 vytěžil zbývající zásoby uhlí lom Alois Jirásek.^[3]

Většina domů ve vsi byla přízemní nebo jednopatrová. Zdrojem vody bývaly studny. Na návsi stávala kaple.^[4] Roku 1959 byl otevřen lom Jarmila, součást Lomu Alois Jirásek, kvůli kterému musela být zbořena lyskovická cihelna.^[5] O zrušení vesnice rozhodl v roce 1970 teplický okresní národní výbor. Ve vsi tehdy žilo ve 27 domech 57 obyvatel, kteří byli během roku 1971 přestěhováni na bílinské sídliště Za Chlumem.^[4]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 305 obyvatel (z toho 160 mužů), z nichž bylo 151 Čechoslováků, 153 Němců a jeden cizinec. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, čtyři lidé k církvím evangelickým, dva k církvi československé a sedm lidí bylo bez vyznání.^[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 260 obyvatel: 113 Čechoslováků a 147 Němců. Převažovala římskokatolická většina, ale čtyři lidé byli evangelíky, jedenáct jich patřilo k nezjišťovaným církvím a 79 jich nevyznávalo žádnou víru.^[7]