Luo Čang-lung
Luo Čang-lung | |
---|---|
Narození | 30. listopadu 1896 |
Úmrtí | 3. února 1995 (ve věku 98 let) |
Povolání | politik |
Politická strana | Komunistická strana Číny |
Funkce | člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění vedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Luo Čang-lung (čínsky pchin-jinem Luó Zhānglóng, znaky zjednodušené 罗章龙, tradiční 羅章龍; 30. listopadu 1896 – 2. února 1995) byl čínský komunistický revolucionář a odborář, ve 20. letech jeden z předních představitelů Komunistické strany Číny, člen nebo kandidát jejího ústředního (výkonného) výboru v letech 1923–1931 a byra ústředního výkonného výboru v letech 1923–1925, krátce předseda Všečínské federace odborů (1930–1931). Roku 1931 se postavil proti vedení strany a byl z ní vyloučen. Poté působil jako profesor ekonomie na různých univerzitách.
Život
Luo Čang-lung se narodil 30. listopadu 1896 v okrese Liou-jang na východě provincie Chu-nan. Studoval na střední škole v Čchang-ša, na níž se seznámil s Mao Ce-tungem, Cchaj Che-senem a dalšími mladíky, kteří založili Novou lidovou studijní společnost (Sin-min sü-chuej). V létě 1918 s Mao Ce-tungem do Pekingu nastoupili studium na Pekingské univerzitě. Roku 1919 se účastnil hnutí 4. května.
Počátkem roku 1920 se podílel na organizaci Společnosti pro studium Marxova učení na Pekingské univerzitě[1] a v říjnu 1920 ho Čang Kuo-tchao uvedl mezi první pekingské komunisty, načež se v listopadu stal členem Socialistického svazu mládeže Pekingské univerzity. Později se stal tajemníkem pobočky Komunistické strany Číny na Pekingské univerzitě. Zapojil se do odborového hnutí,[1] v roce 1921 se podílel na založení Dělnického týdeníku. V listopadu téhož roku se podílel na vedení generální stávky železničářů v Lung-chaji, v roce 1922 se podílel na vedení srpnové stávky železničářů v Čchang-sin-ťianu a říjnové stávky dělníků v dole Kchaj-luan a v únoru 1923 se podílel na organizaci stávky na železnici Peking – Chan-kchou. V červnu 1923 se zúčastnil III. sjezdu KS Číny v Kantonu, na kterém byl zvolen členem ústředního výkonného výboru a pětičlenného ústředního byra. Po sjezdu se stal účetním ústředního výboru KS Číny[1] a spolu s Čchen Tu-siouem a Mao Ce-tungem byl zodpovědný za každodenní práci vedení strany.
V květnu 1924 převzal řízení oddělení propagandy ústředního výkonného výboru KS Číny (do ledna 1925). Po absolvování Pekingské univerzity v roce 1924 se zúčastnil V. kongresu Komunistické internacionály a následně IV. kongresu Světové federace pracovníků v dopravě v německém Hamburku a byl zvolen čínským tajemníkem federace. Po návratu do Číny byl pověřen redigováním časopisu Čínský dělník. V lednu 1925 se zúčastnil IV. sjezdu KS Číny v Šanghaji, kde byl zvolen kandidátem ústředního výkonného výboru.[1] v únoru 1926 se stal generálním ředitelem Čínského národního odborového svazu železničářů. v únoru 1927 se stal členem chupejského provinčního výboru KS Číny a vedoucím jeho oddělení propagandy a tajemníkem stranického výboru města Chan-kchou.
V květnu 1927 se stal členem ústředního byra KS Číny ve Wu-chanu, tajemníkem wuchanského městského výboru strany, nadále vedl oddělení propagandy chupejského provinčního výboru KS Číny. V květnu téhož roku byl na V. sjezdu KS Číny ve Wu-chanu zvolen členem ústředního výboru.[1] Na podzim téhož roku se stal výkonným členem akčního výboru pro provincii Chu-nan a podílel se na vedení povstání podzimní sklizně. V roce 1928 se zúčastnil VI. sjezdu KS Číny v Moskvě, na němž byl zvolen kandidátem ústředního výboru.[1] Roku 1930 byl zvolen předsedou Všečínské federace odborů místo Siang Jinga.[2] S dalšími odborovými a stranickými funkcionáři ze Šanghaje a okolí (Che Meng-siung a další) se stavěl proti politice Li Li-sana,[1] v lednu 1931 se se svými stoupenci postavil i proti obnovenému vedení strany (Siang Čung-fa, Čou En-laj, Čang Kuo-tchao, Siang Jing, Wang Ming, Čchen Jü, Lu Fu-tchan, Sü Si-ken, Žen Pi-š’), jeho skupina začala organizovat vlastní stranické orgány, za což byl koncem ledna obratem vyloučen ze strany[1] a odvolán z vedení odborů.[2]
Většina jeho společníků včetně Che Meng-siunga byla vzápětí zatčena kuomintangskou policií, Luo Čang-lung unikl se štěstím, protože odcestoval ze Šanghaje. I on byl roku 1933 zatčen, po propuštění vyučoval ekonomii na Chenanské univerzitě, Severozápadní univerzitě, Západočínské univerzitě Concordia, Chunanské univerzitě atd. V roce 1947 se vrátil učit na Chunanskou univerzitu v Čchang-ša, v roce 1953 byl přeložen na Střední a jižní vysokou školu financí a ekonomie, která byla později rozšířena na Chupejskou univerzitu.
V letech 1978, 1983 a 1988 byl vybrán do celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (do 1993).
Zemřel 3. února 1995 v Pekingu.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 罗章龙 na čínské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h SAICH, Tony. The Origins of the First United Front in China: The Role of Sneevliet (alias Maring). [s.l.]: Brill, 1991. ISBN 9004091750. S. 642–643.
- ↑ a b LEE, Lai To. Trade Unions in China: 1949 To the Present. Singapore: National University of Singapore Press, 1986. Dostupné online. ISBN 9971-69-093-4. S. 13. (angličtina)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Luo Čang-lung na Wikimedia Commons
3. ústřední byro ÚVV KS Číny (červen 1923 – leden 1925) | ||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
členové ústředního byra |
|
Vedoucí ideologové Komunistické strany Číny | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace |
| ||||||
ústřední vedoucí skupina pro organizaci a propagandu (1970–1975) ústřední skupina pro propagandu (1966–1977) ústřední vedoucí skupina pro propagandu a ideologii (1982– ) |
| ||||||
vedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny | Li Ta (1921–1922) • Cchaj Che-sen (1922–1923) • Luo Čang-lung (1924–1925) • Pcheng Šu-č’ (1925–1927) • Cchaj Che-sen (1927) • Luo Čchi-jüan (1927–1928) • Cchaj Che-sen (1928) • Li Li-san (1928–1930) • Šen Ce-min (1931) • Čang Wen-tchien (1931–1934) • Wu Liang-pching (1935–1937) • Čang Wen-tchien (1937–1942) • Lu Ting-i (1943–1952) • Si Čung-sün (1953–1954) • Lu Ting-i (1954–1966) • Tchao Ču (1966–1967) • Wang Li (1967–1968) • Čang Pching-chua (1977–1978) • Chu Jao-pang (1978–1980) • Wang Žen-čung (1980–1982) • Teng Li-čchün (1982–1985) • Ču Chou-ce (1985–1987) • Wang Žen-č’ (1987–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– ) |
Všečínská federace odborů | |
---|---|
předsedové | Li Wej-min (1925–1926) • Su Čao-čeng (1926–1929) • Siang Jing (1929–1930) • Luo Čang-lung (1930–1931) • Luo Teng-sien (1931) • Liou Šao-čchi (1932– ) • Čchen Jün (1948–1953) • Laj Žuo-jü (1953–1958) • Liou Ning-i (1958–1966) • Ni Č’-fu (1978–1993) • Wej Ťien-sing (1993–2002) • Wang Čao-kuo (2002–2013) • Li Ťien-kuo (2013–2018) • Wang Tung-ming (2018– ) |