Louis Antoine de Saint-Just

Louis Antoine de Saint-Just
Louis de Saint-Just (portrét)
Rodné jméno	Louis Antoine Léon de Saint-Just
Narození	25. srpna 1767 Decize
Úmrtí	28. července 1794 (ve věku 26 let) Paříž
Příčina úmrtí	poprava stětím
Místo pohřbení	Hřbitov Errancis
Alma mater	Reims University
Povolání	politik, spisovatel, revolucionář a básník
Politická strana	Jakobíni
Funkce	poslanec Národního konventu (1792–1794) předseda Národního konventu (1794) Výbor pro veřejné blaho
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Antoine de Saint-Just (celým jménem Louis Antoine Léon Florelle de Richebourg de Saint-Just, 25. srpna 1767, Decize, Nièvre – 28. července 1794, Paříž), byl francouzský politik za Velké francouzské revoluce, nejmladší poslanec Konventu, blízce spjatý s Robespierrem. Patřil k zástupcům tzv. hory (montagnardům) a zvláště aktivně působil v období Teroru, kdy byl členem Výboru pro veřejné blaho. Jako autor teoretických spisů byl i ideologem revoluce. Historik Jules Michelet jej nazval „archandělem smrti“. Byl popraven při thermidorském převratu proti jakobínům.

Kritický vůči současné společenské situaci byl Saint-Just již před vypuknutím revoluce, kdy sepsat satiricko-erotickou poému Organt. Během prvních revolučních událostí byl v Paříži, ale jinak žil tehdy v městečku Blérancourt v Pikardii, kde začal být politicky aktivní. Stal se příslušníkem Národní gardy a později jejím důstojníkem. Jako gardista se zúčastnil slavné přísahy v Paříži na Martově poli v den výročí pádu Bastily 14. července 1790 a v červnu 1791 byl členem eskorty, která doprovázela krále Ludvíka XVI. do Paříže po jeho pokusu o útěk. V Blérancourtu se zviditelnil jako schopný právník a dobrý řečník. Začal si dopisovat s Robespierrem, jehož názory obdivoval. Usiloval o zvolení do Zákonodárného shromáždění, ale bránil mu v tom jeho nízký věk. Mladý bouřlivák později převzal stoické názory, které se staly jeho životní filosofií.

5. září 1792 byl Saint-Just zvolen jako zástupce departmentu Aisne do Národního konventu, kde se jako zastánce sociálních změn zařadil mezi montagnardy. Svůj první projev měl 13. listopadu 1792 při zahájení procesu s králem. Měl velký ohlas a do historie vstoupila jeho slova: „Nevidím žádnou střední cestu: ten muž musí vládnout, nebo zemřít.“ ^[1] Ve shromáždění, v jakobínském klubu i mezi lidmi začalo být známé jeho přátelství s Robespierrem. Říkalo se mu „Svatý Jan, mesiáš lidu“.^[zdroj?] Byl často mluvčím Robespierrovy skupiny v jejích konfliktech s ostatními politickými uskupeními v Konventu. Právě on vznášel obvinění a obžaloby: nejprve proti girondistům, za Teroru pak proti hébertistům nebo Dantonovi.

Když se v roce 1793 začala pro republiku připravovat nová ústava, vystoupil na toto téma Saint-Just 24. dubna s obsáhlým projevem. Ústava, posléze Konventem přijatá, obsahovala mnoho jeho myšlenek, avšak nikdy nevešla v platnost.^[2]

10. července 1793 se stal členem Výboru pro veřejné blaho. Zde se angažoval také ve věcech vojenských - bylo třeba reformovat armádu, která byla v té době ve špatném stavu. Jako předseda vojenského oddělení výboru prosadil spolu s Carnotem zásadní revoluční změny v armádě.^[3] Několikrát byl poslán k armádě na inspekční misi jako pověřenec Konventu či prokonzul. Přísnými instrukcemi, které zahrnovaly i trest zastřelením za útěk z bitevního pole, upevnil v armádě disciplínu.^[4] I jeho zásluhou později zvítězila revoluční armáda v rozhodující bitvě u Fleurusu.

Dne 10. října 1793 přednesl Saint-Just návrh na novou organizaci republiky, nezbytnou k překonání očekávaných strašlivých obtíží:

Tento jeho projev^[5] předznamenal rozpoutání jakobínského teroru.

Po návratu z jedné z úspěšných misí byl 19. února 1794 Saint-Just zvolen na 14 dní předsedou Konventu. Využil toho k projevu proti nepřátelům revoluce a výzvě k zabavení jejich majetku (včetně jeho rozdělení chudým). Brzy nato následovaly procesy proti hébertistům a umírněným. Od Saint-Justa pocházel i pozdější návrh ke zrušení revolučních tribunálů v departementech a soustředění soudní moci u revolučního tribunálu v Paříži.

Jak teror pokračoval, poslanci Konventu se z obav o své životy stále více odkláněli od Robespierra a jeho spojenců. Když 26. července 1794 napadl v svém projevu Robespierre své odpůrce a odmítl je konkrétně jmenovat, rozhodli se k akci. Schůzi následujícího dne zahajoval Saint-Just, který chtěl pronést smířlivější projev, avšak byl umlčen a překřičen. Následně nechal Konvent zatknout Robespierra, Saint-Justa i další. Zatčené sice jejich přívrženci osvobodili, ale Pařížská radnice, kam se uchýlili, byla další den ráno dobyta vojenskými oddíly Konventu. 28. července skončil Saint-Just spolu s ostatními pod gilotinou.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis Antoine de Saint-Just na francouzské Wikipedii.

• FURET, Francois. Francouzská revoluce. Díl 1. Od Turgota k Napoleonovi 1770-1814. Praha: Argo, 2004. 450 s. ISBN 80-7203-452-9. 
• TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7387-211-3.
• VOKÁL, Vladimír. Saint-Just : Krvavý démon Francouzské revoluce. Olomouc: Burian a Tichák, 2022. 288 s. ISBN 978-80-87274-70-5.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Antoine de Saint-Just na Wikimedia Commons
• Osoba Louis Antoine de Saint-Just ve Wikicitátech