Jean Giono
Jean Giono | |
---|---|
Rodné jméno | Jean Fernand Giono |
Narození | 30. března 1895 Manosque |
Úmrtí | 9. října 1970 (ve věku 75 let) Manosque |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | starý hřbitov v Manosque |
Povolání | spisovatel, scenárista, romanopisec, básník, překladatel, filmový režisér a dramatik |
Témata | literatura |
Významná díla | Colline Regain Un roi sans divertissement Husar na střeše |
Ocenění | Řád čestné legie Literární cena knížete Pierra Monackého |
Manžel(ka) | Élise Gionová |
Děti | Aline Gionová Sylvie Durbetová-Gionoová |
Rodiče | Jean-Antoine Giono[1] |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jean Giono [ʒɑ̃ ʒjɔnɔ] (30. března 1895 Manosque – 9. října 1970 Manosque) byl francouzský spisovatel, jehož románové dílo se zabývalo vesnickým životem v Provence, bylo ovlivněno panteismem a starými mýty.[2] Pocházel z chudé rodiny piemontských přistěhovalců, středoškolská studia nedokončil a pracoval jako bankovní úředník, od roku 1930 byl spisovatelem na volné noze. Jean Giono je literárně nezařaditelný, celý svůj tvůrčí život se pohyboval na okraji literární tvorby ostatních autorů; přesto udržoval přátelství např. s André Gidem, André Bretonem či Albertem Camusem. Giono byl po vlastních zkušenostech z bojišť první světové války přesvědčeným pacifistou, který prohlásil: „Být Francouz není žádná výhra. Jediná výhra je být živ.“ Po druhé světové válce byl proto obviněn z podpory kolaborantského vichistického režimu, byl nakrátko uvězněn a měl do roku 1948 zákaz publikování.[3]
Léta 1953 mu byla udělena Literární cena knížete monackého, v roce 1954 byl zvolen členem Goncourtovy akademie. Roku 1961 byl předsedou poroty filmového festivalu v Cannes; dle vlastního scénáře natočil v roce 1960 film Crésus s Fernandelem v hlavní roli; v 1968 byl jedním ze scenáristů televizního seriálu Provinces.
V roce 1972 byla založena společnost L'Association des amis de Jean Giono, která vydává časopis Revue Giono a pečuje o spisovatelův dům Lou Paraïs v Manosque, zapsaný na seznamu Monument historique.[4]
Od roku 1990 uděluje nadace Pierra Bergé cenu Grand Prix Jean Giono za francouzskou literaturu především v oblasti románu a vypravěčské umění v duchu J. Giona.
Dílo
- Hlasy země (1930, česky 1991)
- Hvězdný had (1933, česky 2013)
- Člověk z hor (1934, česky 1934)
- Kéž tonu v radosti (1936, česky 1936)
- Silné duše (1949, česky 1994), zfilmoval Raoul Ruiz (2001)
- Husar na střeše (1951, česky 1984) – odehrává se v Manosque za velké epidemie cholery v roce 1832. Jean-Paul Rappeneau knihu zfilmoval roku 1995; v hlavních rolích Juliette Binoche a Olivier Martinez.
- Muž, který sázel stromy (1953, česky 1997) – fiktivní novela o síle ducha. Odehrává se před 1. světovou válkou a po ní. Na její motivy natočil kanadský režisér Frédéric Back v roce 1987 stejnojmenný animovaný film, jenž získal Oscara.
- Král bez kratochvíle[5] (1963, česky 2022) – experimentání román vzniklý roku 1946, spojující detektivní žánr s filozofickým traktátem a podmanivými popisy panenské přírody; poetické obrazy se zaměřují na drsnou horskou krajinu, jakož i na lidskou krutost.
Odkazy
Reference
- ↑ Daniel Justum: Le grand-père antérieur/intérieur de Jean Giono. leden 1980.
- ↑ Pavel Besta: Jean Giono o pastýřích a revoltě ovcí. E-Kultura, 17. 5. 2013
- ↑ Jovanka Šotolová: Jean Giono, jak o sobě píše v Denících… Zatvrzelý, ale naivní pacifista. iLiteratura, 30. 4. 2002
- ↑ DÉCOUVREZ “LE PARAÏS”, MAISON DE FAMILLE ET D’ÉCRIVAIN OÙ JEAN GIONO EST PARTOUT PRÉSENT. Stránky města Manosque. www.ville-manosque.fr [online]. [cit. 2017-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-15.
- ↑ KOPÁČ, Radim. Inkoustová kratochvíle. Kultura. Lidové noviny. Praha: MAFRA, 3. leden 2024, roč. XXXVII, čís. 2, s. 7. Dostupné online. ISSN 0862-5921.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean Giono na Wikimedia Commons
- Osoba Jean Giono ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jean Giono
- (francouzsky) Několik fotografií spisovatele
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Prezidenti poroty na Filmovém festivalu v Cannes | |
---|---|
1946–1949 | Georges Huisman (1946–1949) |
1950–1959 | André Maurois (1951) • Maurice Genevoix (1952) • Jean Cocteau (1953–1954) • Marcel Pagnol (1955) • Maurice Lehmann (1956) • André Maurois (1957) • Marcel Achard (1958–1959) |
1960–1969 | Georges Simenon (1960) • Jean Giono (1961) • Tetsurō Furukaki (1962) • Armand Salacrou (1963) • Fritz Lang (1964) • Olivia de Havilland (1965) • Sophia Lorenová (1966) • Alessandro Blasetti (1967) • André Chamson (1968) • Luchino Visconti (1969) |
1970–1979 | Miguel Ángel Asturias (1970) • Michèle Morganová (1971) • Joseph Losey (1972) • Ingrid Bergmanová (1973) • René Clair (1974) • Jeanne Moreau (1975) • Tennessee Williams (1976) • Roberto Rossellini (1977) • Alan Pakula (1978) • Françoise Saganová (1979) |
1980–1989 | Kirk Douglas (1980) • Jacques Deray (1981) • Giorgio Strehler (1982) • William Styron (1983) • Dirk Bogarde (1984) • Miloš Forman (1985) • Sydney Pollack (1986) • Yves Montand (1987) • Ettore Scola (1988) • Wim Wenders (1989) |
1990–1999 | Bernardo Bertolucci (1990) • Roman Polański (1991) • Gérard Depardieu (1992) • Louis Malle (1993) • Clint Eastwood (1994) • Jeanne Moreau (1995) • Francis Ford Coppola (1996) • Isabelle Adjaniová (1997) • Martin Scorsese (1998) • David Cronenberg (1999) |
2000–2009 | Luc Besson (2000) • Liv Ullmannová (2001) • David Lynch (2002) • Patrice Chéreau (2003) • Quentin Tarantino (2004) • Emir Kusturica (2005) • Wong Kar-wai (2006) • Stephen Frears (2007) • Sean Penn (2008) • Isabelle Huppertová (2009) |
2010–2019 | Tim Burton (2010) • Robert De Niro (2011) • Nanni Moretti (2012) • Steven Spielberg (2013) • Jane Campion (2014) • bratři Coenové (2015) • George Miller (2016) • Pedro Almodóvar (2017) • Cate Blanchettová (2018) • Alejandro González Iñárritu (2019) |
od 2020 |