Hjalmar Hammarskjöld
Hjalmar Hammarskjöld | |
---|---|
Předseda vlády Švédska | |
Ve funkci: 17. února 1914 – 30. března 1917 | |
Panovník | Gustav V. |
Předchůdce | Karl Staaff |
Nástupce | Carl Swartz |
Stranická příslušnost | |
Členství | divoká pravice |
Narození | 4. února 1862 Tuna |
Úmrtí | 12. října 1953 (ve věku 91 let) Engelbrektská farnost |
Místo pohřbení | Starý uppsalský hřbitov (od 1953; 59°51′20″ s. š., 17°37′34″ v. d.) |
Choť | Agnes Almquistová (od 1890) |
Rodiče | Knut Wilhelm Hammarskjöld a Maria Lovisa Cecilia Wilhelmina Cöster |
Děti | Bo Hammarskjöld Åke Hammarskjöld Sten Hammarskjöld Dag Hammarskjöld |
Příbuzní | Carl Gustaf Hammarskjöld (sourozenec) |
Alma mater | Uppsalská univerzita (od 1878) |
Profese | politik, právník a diplomat |
Náboženství | luteránství |
Ocenění | čestný doktor Uppsalské univerzity (1893) komandér velkokříže Řádu polární hvězdy (1905) velkokříž Vasova řádu (1911) Řád Serafínů (1916) velkokříž Řádu svatého Olafa (1916) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Hjalmar Hammarskjöld |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Knut Hjalmar Leonard Hammarskjöld (4. února 1862 – 12. října 1953) byl švédský politik, vzdělanec, ministr, člen parlamentu od roku 1923 do 1935, a premiér Švédska v letech 1914 a 1917.
Roku 1890 si vzal Agnes Almquistovou (1866–1940). Pár zplodil čtyři syny, jejichž jména jsou Bo, Åke, Sten a Dag.
Život
Hjalmar Hammerskjöld se narodil do rodiny poručíka a statkáře Knuta Hammarskjöda a jeho ženy Marie Cösterové v Tuně, v Kalmarské oblasti. Byl velice všestranný, stal se expertem jak v oblasti práva, tak v oblasti legislativy. Roku 1891 se stal profesorem na uppsalské univerzitě a měl ohromný vliv na švédské a severské občanské právo. Získal si reputaci jako skvělý odborník v oblasti mezinárodního práva díky usilovné práci na mezinárodních setkáních, v roce 1904 stal se také členem Stálého rozhodčího soudu v Haagu.
Jako ministr spravedlnosti, jímž byl mezi lety 1901 a 1902 ve vládě Fredrika von Ottera, projevil ambiciózní, nicméně neúspěšné snahy o řešení problému týkajícího se volebního práva. Na svou vlastní žádost o odstoupení z úřadu byl jmenován prezidentem Odvolacího soudu v Götě. V souvislosti s rozpuštěním Švédsko-norské unie se stal ministrem duchovních záležitostí v koaliční vládě křesťanských Lundebergů a vyjednavačem v Karlstadu. V roce 1905 byl jmenován na post švédského ambasadora v Kodani. Zpět se vrátil o dva roky později, tj. roku 1907, a to do Uppsaly jako její guvernér. Často se ovšem zdržoval mimo město kvůli jiným aktivitám.
Vyznamenání
- rytíř Řádu Serafínů – 6. června 1916, Švédsko
- velkokříž Řádu svatého Olafa – 1916, Norsko
- Řád červené orlice I. třídy – 1911, Pruské království
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hjalmar Hammarskjöld na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hjalmar Hammarskjöld na Wikimedia Commons
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Premiéři Švédska | ||
---|---|---|
Louis De Geer st. (1876–1880) • Arvid Posse (1880–1883) • Carl Johan Thyselius (1883–1884) • Robert Themptander (1884–1888) • Gillis Bildt (1888–1889) • Gustaf Åkerhielm (1889–1891) • Erik Gustaf Boström (1891–1900) • Fredrik von Otter (1900–1902) • Erik Gustaf Boström (1902–1905) • Johan Ramstedt (1905) • Christian Lundeberg (1905) • Karl Staaff (1905–1906) • Arvid Lindman (1906–1911) • Karl Staaff (1911–1914) • Hjalmar Hammarskjöld (1914–1917) • Carl Swartz (1917) • Nils Edén (1917–1920) • Hjalmar Branting (1920) • Louis de Geer (1920–1921) • Oscar von Sydow (1921) • Hjalmar Branting (1921–1923) • Ernst Trygger (1923–1924) • Hjalmar Branting (1924–1925) • Rickard Sandler (1925–1926) • Carl Gustaf Ekman (1926–1928) • Arvid Lindman (1928–1930) • Carl Gustaf Ekman (1930–1932) • Felix Hamrin (1932) • Per Albin Hansson (1932–1936) • Axel Pehrsson-Bramstorp (1936) • Per Albin Hansson (1936–1946) • Tage Erlander (1946–1969) • Olof Palme (1969–1976) • Thorbjörn Fälldin (1976–1978) • Ola Ullsten (1978–1979) • Thorbjörn Fälldin (1979–1982) • Olof Palme (1982–1986) • Ingvar Carlsson (1986–1991) • Carl Bildt (1991–1994) • Ingvar Carlsson (1994–1996) • Göran Persson (1996–2006) • Fredrik Reinfeldt (2006–2014) • Stefan Löfven (2014–2021) • Magdalena Anderssonová (2021–2022) • Ulf Kristersson (od 2022) |