Gazivode

Gazivode (albánsky Liqeni i Gazivodës, srbsky Језеро Газиводе/Jezero Gazivode) přehradní nádrž, která se nachází na řece Ibar na severozápadě Kosova. Se svojí rozlohou 11,9 km² je největší na území Kosova. Vzdutí řeky dosahuje délky 24 km od hráze. U hráze je hluboká 107 m.

Charakteristika

Samotná nádrž se táhne v západo-východním směru a její nejzápadnější cíp se již nachází na území centrálního Srbska (u vesnice Eleskoviće). V blízkosti jezera se nachází pohoří Mokra Gora. 9,2 km² se nachází na území Kosova a 2,7 km² přehrady na území centrálního Srbska.

Její výška činí 107 m; ve spodní části je 460 m široká a 408 m dlouhá. Důvodem výstavby bylo zajištění rezervoáru vody za zavlažování úrodného a rovinného Kosova. Kromě toho se zde nachází i vodní elektrárna, která zásobuje elektřinou město Zubin Potok. Z nádrže jsou vedeny kanály, které umožňují přečerpávání vody do Gračanického jezera. Přehrada navíc zásobuje pitnou vodou Prištinu a slouží i k chlazení elektrárny Kosovo B. To byl také hlavní důvod pro jeho vznik.^[1]

Historie

Hráz nechala zbudovat jugoslávská firma Hidrogradnja v letech 1973 – 1977 jako ve své době jednu z největších hrází zbudovaných ze sypané zeminy. První stavební kámen byl položen v roce 1972.^[2] Slavnostního zahájení stavby se účastnil tehdejší jugoslávský premiér Džemal Bijedić. Před napuštěním jezera muselo svoje domovy opustit 578 rodin, zbořeny byly 2 kostely, vysídleno 14 vesnic a zaplaveny 4 hřbitovy. Jugoslávská vláda vyplatila 18 dinárů za každý m² půdy, o kterou místní obyvatelé přišli. Případné další výdaje na stavbu jezera byly placeny z půjčky, kterou získala SFRJ od MMF.

Po vyhlášení nezávislosti Kosova v roce 2008 se stalo jezero a hydroelektrárna předmětem sporů mezi vládou v Bělehradě a v Prištině. Srbská vláda se snažila za každou cenu znemožnit předání správy jezera Prištině, a to z důvodu, aby kosovská vláda nezískala tímto možnost kontrolovat zásobování vodou severu Kosova.^[3] Hydroelektrárna byla ještě v roce 2015 spravována státní srbskou společností Elektroprivreda Srbije; její předání Kosovu nebylo součástí bruselské dohody, ani není podmínkou členství Srbska v EU. Vzhledem k klíčovému významu elektrárny pro kosovské hospodářství má na jejím vlastnictví srbská vláda eminentní zájem.^[4]

Jezero má značný význam i v oblasti turistiky a rybaření.