František Vnouček

O českém politikovi ČSSD pojednává článek František Vnouček (politik).
František Vnouček
Narození27. prosince 1903
Benešov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. června 1960 (ve věku 56 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Vnouček (27. prosince 1903 Benešov[1] – 24. června 1960 Praha) byl český herec a pedagog.

Život

V divadle působil profesionálně od roku 1925. Byl angažován v letech 1926 až 1930 v Moravském divadle v Olomouci, v letech 1930 až 1932 v Osvobozeném divadle a od roku 1932 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě.[2] V roce 1934 jej odtud angažoval do pražského Divadla na Vinohradech umělecký šéf Dr.Jan Bor.[3] Zde pak působil až do roku 1945.[4] Po 2. světové válce úzce spolupracoval např. s E. F. Burianem. Byl výrazně levicově orientovaný a byl znám také jako velký propagátor sovětského divadelního umění. Stal se po Jindřichu Honzlovi redaktorem časopisu Sovětské divadlo.[5] Svůj podpis připojil pod výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla publikována dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.[6]

Vytvořil i několik desítek filmových rolí, z nichž patrně vůbec nejznámější je postava mladého středoškolského profesora Voříška ve známém filmu Cesta do hlubin študákovy duše.

Dle pamětí Nataši Gollové byl homosexuál.[zdroj⁠?!]

Ocenění

Divadelní role, výběr

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Benešov
  2. ↑ Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih- a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 606
  3. ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd.Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  4. ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  5. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 384, ISBN 978-80-200-1502-0
  6. ↑ VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. S. 327. 
  7. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 437, ISBN 978-80-200-1502-0

Literatura

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 31, 44, ISBN 80-7023-118-1
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 66, 74–5, 77, 209, 211, 244–7
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 200, 240, 266
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 119, 123
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 76–7, 128, 146, 171, 222–3, 303, 355, 384, 405, 410, 437–8, 474, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 597
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 172, ISBN 80-207-0419-1
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 127
  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 114–7, 220–1
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 15, 31, 61
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 156
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 178, 224, 266, 367, 369, 402, 592, 597, 652
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 204, 251, 255–6
  • Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju, vyd. Čs. filmový ústav, 1990, str. 91, 117, 125, 129
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 60, 135, 180
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 80–82, 224–5
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 96–8
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
  • Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 1928–1929, vyd. Dr. Ot. Štorch–Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 110
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 52–4, 57, 194, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 38, 46
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 55, 181
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 46, 52, 208, 248, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 72, 125, 133, 148, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, ISBN 80-85625-19-9

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech