Fotografická paměť
Fotografická paměť nebo eidetická paměť (z řeckého είδος – dívat se, podoba) je akt vnímání, při kterém po krátké expozici předmětů nebo jevů jsou lidé schopni si je nadále zapamatovat a vybavit ve všech podrobnostech, detailech a konturách. Mezi prvními popsali eidetismus srbský vědec Viktor Urbančič (1907) a německý psycholog Erich Rudolf Jaensch (1920), který spolu se svými žáky prováděl základní výzkum eidetismu.
Skutečně doložených případů fotografické paměti je pozoruhodně málo, pokud vůbec nějaký.[1] Jsou proto pochybnosti, zda tento jev vůbec existuje. Například americký kognitivní vědec Marvin Minsky označil fotografickou paměť za „nepodložený mýtus“.[2]
Grafickou fotografickou paměť má například britský umělec Stephen Wiltshire.
Odkazy
Reference
- ↑ FOER, Joshua. Kaavya Syndrome: The accused Harvard plagiarist doesn't have a photographic memory. No one does. [online]. April 27, 2006 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ MINSKY, Marvin. Society of Mind. [s.l.]: Simon & Schuster, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0-671-65713-0. S. 153. Je zde použita šablona
{{Cite book}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Externí odkazy
- Slovníkové heslo fotografická paměť ve Wikislovníku
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Paměť | |
---|---|
Základní pojmy | Pozornost • Neuroanatomie paměti • Vzpomínka |
Dlouhodobá paměť | |
Krátkodobá paměť | |
Senzorická paměť | Fotografická paměť |
Zapomínání | |
Výzkum | |
Související pojmy | |
Významné osobnosti |