Bernhard von Wüllerstorf
Bernhard von Wüllerstorf | |
---|---|
Ministr obchodu Rakouského císařství a Předlitavska | |
Ve funkci: 23. září 1865 – 18. dubna 1867 | |
Předchůdce | Josef Kalchberg |
Nástupce | Franz Karl Becke |
Narození | 29. ledna 1816 Terst Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 10. srpna 1883 Bolzano Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Profese | objevitel a politik |
Commons | Bernhard von Wüllerstorf-Urbair |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bernhard von Wüllerstorf, též Bernhard von Wüllerstorf-Urbair, uváděn i jako Wüllersdorf (29. ledna 1816 Terst – 10. srpna 1883 Bolzano), byl rakouský důstojník rakouského válečného námořnictva a politik, v letech 1865–1867 ministr obchodu Rakouského císařství a Předlitavska.
Biografie
V roce 1833 absolvoval vojenskou školu v Tulln an der Donau v hodnosti kadeta. V roce 1839 se stal důstojníkem. V letech 1848–1849 byl velitelem přístavu v Terstu. Od roku 1859 působil jako poradce vrchního velitele námořnictva Ferdinanda Maxmiliána (pozdějšího císaře mexického). V letech 1857–1859 velel plavbě kolem světa s lodí Novara. V roce 1864 byl velitelem rakouského námořnictva během operací proti dánské flotile při dánsko-německé válce.[1]
Za vlády Richarda Belcrediho se stal ministrem obchodu Rakouského císařství. Ve funkci setrval i za následující vlády Ferdinanda von Beusta, která již působila v době implementace rakousko-uherského vyrovnání, nyní jako ministr obchodu Předlitavska. Funkci zastával od 23. září 1865 do 18. dubna 1867.[2] Z vlády tak odešel před formálním provedením rakousko-uherského vyrovnání a fakticky tak nikdy nebyl ministrem Předlitavska, pouze jednotného Rakouského císařství.
Ve funkci ministra se zasloužil o rozvoj železniční sítě.[1]
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernhard von Wüllerstorf na Wikimedia Commons
Ministři obchodu Předlitavska | |
---|---|
1. Bernhard von Wüllerstorf (1867) • 2. Franz Karl von Becke (1867) • 3. Ignaz von Plener (1867–1870) • 4. Sisinio de Pretis (1870–1871) • 5. Albert Schäffle (1871) • 6. Otto von Wiedenfeld (1871) • 7. Anton von Banhans (1871–1875) • 8. Johann von Chlumecký (1875–1879) • 9. Karl Korb von Weidenheim (1879–1880) • 10. Alfred von Kremer (1880–1881) • 11. Felix Pino z Friedenthalu (1881–1886) • 12. Karl von Pusswald (1886) • 13. Olivier de Bacquehem (1886–1893) • 14. Gundaker Wurmbrand-Stuppach (1893–1895) • 15. Heinrich von Wittek (1895) • 16. Hugo Glanz von Eicha (1895–1897) • 17. Ernest von Koerber (1897–1898) • 18. Josef Maria Baernreither (1898) • 19. Josef von Dipauli (1898–1899) • 20. Franz Stibral (1899–1900) • 21. Guido von Call (1900–1905) • 22. Leopold z Auerspergu (1905–1906 a 1906) • 23. Josef Fořt (1906–1907) • 24. František Fiedler (1907–1908) • 25. Viktor Mataja (1908–1909) • 26. Richard Weiskirchner (1909–1911) • 27. Viktor Mataja (1911) • 28. Mauriz von Rössler (1911–1912) • 29. Rudolf von Schuster-Bonnott (1912–1915) • 30. Alexander Spitzmüller (1915–1916) • 31. Franz Stibral (1916) • 32. Karl Urban (1916–1917) • 33. Viktor Mataja (1917) • 34. Friedrich von Wieser (1917–1918) | |
kurzivou – pověřeni správou úřadu |