Šarlota Lucemburská
Šarlota Lucemburská | |
---|---|
Lucemburská velkovévodkyně, nasavská vévodkyně | |
Šarlota Lucemburská během exilu (1942) | |
Doba vlády | 14. leden 1919 – 12. listopadu 1964 |
Úplné jméno | Charlotte Adelgonde Elisabeth Marie Wilhelmine |
Narození | 23. ledna 1896 zámek Berg, Lucembursko |
Úmrtí | 9. července 1985 (ve věku 89 let) zámek Fischbach, Lucembursko Lucembursko |
Pohřbena | Katedrála Notre-Dame (Lucemburk) |
Předchůdce | Marie-Adéla |
Nástupce | Jan |
Manžel | Felix Bourbonsko-Parmský |
Potomci | Jan Lucemburský Alžběta Lucemburská Marie Adéla Lucemburská Marie Gabriela Lucemburská Karel Lucemburský Alix Lucemburská |
Dynastie | Nasavsko-Weilburští |
Otec | Vilém IV. Lucemburský |
Matka | Marie Anna Portugalská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šarlota Lucemburská (lucembursky Charlotte Adelgonde Elisabeth Marie Wilhelmine vu Lëtzebuerg 23. ledna 1896, zámek Berg – 9. července 1985, zámek Fischbach) byla druhorozená dcera velkovévody Viléma IV. Lucemburského a Marie Anny Portugalské a v letech 1919–1964 druhá vládnoucí lucemburská velkovévodkyně (1940–1945 v exilu).
Na trůn se dostala poté, co byla její starší sestra, velkovévodkyně Marie-Adéla, 14. ledna 1919 pro své proněmecké sympatie přinucena k abdikaci. Také Šarlota se po nástupu musela potýkat s revolučními náladami; v referendu 28. září 1919 se sice 77,8 % voličů vyjádřilo pro zachování monarchie, nová ústava však výrazně omezila pravomoci velkovévody. Na rozdíl od své sestry se Šarlota rozhodla příliš se nevměšovat do politických záležitostí a působila hlavně jako symbolická hlava státu.
Rodina
6. listopadu 1919 se Šarlota provdala za svého vzdáleného bratrance Felixe Bourbonsko-Parmského, bratra poslední rakouské císařovny Zity (jejich společným pradědečkem byl portugalský král Michal I.). Měli spolu následující potomky:
- Jan (5. ledna 1921 – 23. dubna 2019), lucemburský velkovévoda v letech 1964–2000 ⚭ 1953 princezna Josefína Šarlota Belgická (1927 – 2005), měli 5 dětí včetně následníka trůnu Jindřicha
- Alžběta (22. prosince 1922 – 22. listopadu 2011) ⚭ 1956 vévoda Franz Hohenberg (1927 – 1977), 2 dcery
- Marie Adéla (21. května 1924 – 28. února 2007) ⚭ 1958 hrabě Karel Josef Karel Josef Henckel z Donnersmarcku (1928 – 2008), 4 děti
- Marie–Gabriela (* 2. srpna 1925 - 9. února 2023) ⚭ 1951 hrabě Knud z Holstein-Ledreborgu (1919 – 2001), 7 dcer
- Karel (7. srpna 1927 – 26. července 1977) ⚭ 1967 Joan Dillon (* 1935), 2 děti
- Alix (24. srpna 1929 – 11. února 2019) ⚭ 1950 Antonín, 13. kníže z Ligne (1925 – 2005), 7 dětí
Druhá světová válka
Po německé okupaci Lucemburska 10. května 1940 uprchla Šarlota i s rodinou přes Francii, Portugalsko a USA do Kanady[1] a nakonec do Londýna. V letech 1940–1944 se přes rozhlasové vysílání BBC stala symbolem lucemburské nezávislosti. Do vlasti se vrátila 14. dubna 1945.
Abdikace a smrt
12. listopadu 1964 abdikovala ve prospěch svého syna Jeana. Zemřela 9. července 1985 na rakovinu a byla pohřbena ve vévodské kryptě lucemburské katedrály Notre-Dame.
Vyznamenání
- Řád bílé orlice – Polsko, 1932[2]
- velkokříž Řádu věže a meče – Portugalsko, 29. září 1933[3]
- Řád Serafínů – Švédsko, 14. dubna 1939
- Stuha dvou řádů – Portugalsko, 27. ledna 1949[3]
- Pamětní medaile svatby prince Jeana a princezny Joséphine Charlotte – Lucembursko, 9. dubna 1953
- rytíř Řádu slona – Dánsko, 21. března 1955[4]
- Zlatá růže – Vatikán, 1956
- velkokříž Řádu Mahá Čakrí – Thajsko, 17. října 1965[5]
- velkokříž Řádu Leopolda – Belgie
- dáma Nassavského domácího řádu zlatého lva – Lucembursko
- velkokříž Řádu Adolfa Nasavského – Lucembursko
- velkokříž Řádu dubové koruny – Lucembursko
- velkokříž Řádu za zásluhy Lucemburského velkovévodství – Lucembursko
- Válečný kříž – Lucembursko
- Řád za péči o německý lid I. třídy – Německá říše
- velkokříž Řádu nizozemského lva – Nizozemsko
- velkokříž Řádu svatého Olafa – Norsko
- velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko
- dáma Řádu hvězdového kříže – Rakousko-Uhersko
- velkokříž Řádu Karla III. – Španělsko
- velkokříž Řádu Pia IX. – Vatikán
- čestný kříž Pro Ecclesia et Pontifice – Vatikán
- dáma velkokříže Konstantinova řádu svatého Jiří
Vývod z předků
Fridrich Vilém Nasavsko-Weilburský | ||||||||||||
Vilém Nasavský | ||||||||||||
Luisa Isabela z Kirchbergu | ||||||||||||
Adolf Lucemburský | ||||||||||||
Fridrich Sasko-Altenburský | ||||||||||||
Luisa Sasko-Hildburghausenská | ||||||||||||
Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická | ||||||||||||
Vilém IV. Lucemburský | ||||||||||||
Fridrich Anhaltsko-Desavský | ||||||||||||
Fridrich August Anhaltsko-Desavský | ||||||||||||
Amálie Hesensko-Homburská | ||||||||||||
Adelaida Marie Anhaltsko-Desavská | ||||||||||||
Vilém Hesensko-Kasselský | ||||||||||||
Marie Luisa Hesensko-Kaselská | ||||||||||||
Luisa Šarlota Dánská | ||||||||||||
Šarlota Lucemburská | ||||||||||||
Petr III. Portugalský | ||||||||||||
Jan VI. Portugalský | ||||||||||||
Marie I. Portugalská | ||||||||||||
Michal I. Portugalský | ||||||||||||
Karel IV. Španělský | ||||||||||||
Šarlota Španělská | ||||||||||||
Marie Luisa Parmská | ||||||||||||
Marie Anna Portugalská | ||||||||||||
Tomáš Löwenstein-Wertheim-Rosenberg | ||||||||||||
Konstantin Löwenstein-Wertheim-Rosenberg | ||||||||||||
Žofie Windisch-Graetz | ||||||||||||
Adelaida Löwenstein-Wertheim-Rosenberg | ||||||||||||
Karel Ludvík Hohenlohe-Langenburský | ||||||||||||
Anežka Hohenlohe-Langenburská | ||||||||||||
Amálie Henrietta ze Solms-Baruth | ||||||||||||
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Charlotte, Grand Duchess of Luxembourg na anglické Wikipedii a Charlotte (Luxemburg) na německé Wikipedii.
- ↑ BERNIER ARCAND, Philippe. L’exil québécois du gouvernement du Luxembourg. Histoire Québec. 2010, roč. 15, čís. 3, s. 19–26. Dostupné online [cit. 2023-05-17]. ISSN 1201-4710. (francouzsky)
- ↑ Kawalerowie i statuty Orderu Orła Białego 1705-2008. Varšava: [s.n.], 2008. ISBN 978-83-7022-178-2. S. 303.
- ↑ a b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-08]. Dostupné online.
- ↑ PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559-2009. Odense: Syddansk Universitetsforlag, 2009. 472 s. ISBN 9788776744342, ISBN 8776744345. OCLC 462788152 S. 466.
- ↑ Royal Thai Government Gazette (28 December 1964). "แจ้งความสำนักนายกรัฐมนตรี พระราชทานเครื่องขัตติยราชอิสริยาภรณ์มหาจักรีบรมราชวงศ์" (thajsky) Dostupné online Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Šarlota Lucemburská na Wikimedia Commons
- Osoba Šarlota Lucemburská ve Wikicitátech
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Předchůdce: Marie-Adléta Lucemburská | Lucemburský velkovévoda 1919–1964 | Nástupce: Jan, velkovévoda Lucemburský |
Lucemburské princezny rodem | ||
---|---|---|
Generace jsou počítány od nastoupení Adolfa na trůn jako velkovévody lucemburského v roce 1890. | ||
1. generace | ||
2. generace | ||
3. generace | ||
4. generace | ||
5. generace | ||
6. generace | | |
Všechny lucemburské princezny jsou zároveň nasavskými princeznami. *také bourbonsko-parmská pricezna rodem |
Parmské princezny sňatkem | |
---|---|
Generace jsou počítány od snachy Piera Luigi Farnese, vévody z Parmy. | |
1. generace | |
2. generace | |
4. generace | |
5. generace | |
6.. generace | |
7. generace | |
8. generace | |
9. generace | |
10. generace | |
11. generace | |
12. generace | |
13. generace | |
14. generace | |
15. generace | |
16. generace | |
*neměla od narození královský ani šlechtický titul ^také sňatkem princezna lucemburská ¤také sňatkem princezna nasavská #titul ztracen v důsledku rozvodu |