Česko-slovenské jazyky
Jako česko-slovenské jazyky lze označit podskupinu západoslovanských jazyků, kterými se mluví především na územích současného Česka a Slovenska a jejich historických územích, například Československa. Skupina jazyků je na souvislém prostoru mezi sebou značně příbuzná. Pro nejsilnější zastoupení češtiny a slovenštiny je pojmenována po nich.
První republika uzákonila v roce 1920 československý jazyk jako státní, oficiální jazyk republiky. V českých zemích českoslovenštinu představovala čeština, na Slovensku slovenština s tím, že šlo o dvě formy jednoho jazyka a podání v češtině mohla být vyřízena ve slovenštině a naopak.[1]
Rozdělení
Do této skupiny jazyků patří:
Odkazy
Reference
- ↑ Epravo.cz: Zákon 122/1920 Sb. [online]. Národní shromáždění ČSR, 29. 2. 1920 [cit. 2020-03-12]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Language Family Trees: Indo-European, Slavic, West, Czech-Slovak, ethnologue.com, Portál Ethnologue
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Slovanské jazyky | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Západoslovanské |
| |||||||||
Jihoslovanské |
| |||||||||
Východoslovanské | ||||||||||
Praslovanština† | | |||||||||
poznámka: † vymřelý jazyk |
Portály: Jazyk